
... tento týden jsem blogování dosti šidila, nevím zda-li to kolénko, spavost, prostě moc jsem tomu nedala. Takže se pěkně připravte, a držte si klobouky...
...na první fotce je orchidej co jsem ji opětovně přiměla kvést. Z toho mám vždy ještě větší radost než z nově koupené, ještě mám bílou, jen počkejte chviličku...
...dnes bylo všechno trochu jinak ale nevadí s Vílou se ráda setkám kdykoliv a dnes to fakt nešlo, ach jo, tak snad v srpnu na Mydláku sousedko? :o))))....
... no a prosím takto jsem dnes vařila, když už jsem mezi nočníma směnami, v poslední době v takovém období kuchyň vynechávám a v IKEA vaří docela dobře.
Dnes jsem neměla v plánu nic sladkého, to je tím mým předsevzetím ale nakonec jsem neodolala. Muffín. S kardamonem. To jsem musela ochutnat. Kardamon jsem si kdysi přidávala do černé kávy. Vřele doporučuji. Mám ho ráda i v čokoládě, mám ráda jeho vůni ...

... rok mě zlobila. Zabírala místo na parapetu. Jenže, já neumím vyhodit nic co se zelená. Minulý týden jsem ale řekla dost. Příští týden ji vyhodím, rozhodla jsem. Příští týden měl být dnes a podívejte se na ní, vyhodila dva pupeny. Radili mi abych odkvetlým orchidejím neustříhla šlahoun, že pokvetou z něj dál. Kdepááák, podívejte jak vyhání...

... moje bílá má kámošku. Takto si tam povídají. Každá odjinud, jedna Velká druhá Malá, tak jim říkám. A myslím, že celkem jim to holkám spolu sluší...

... papoušci. Jeden rozvil květ úplně až nečekaně se otevřel a je to nezvyklá podívaná. No a jeden má zase dvojče, vidíte ? .....

... no abych nezapomněla koleno. Jak bych vlastně mohla, bolí. Bolí a já zkoumám proč. Asi jsem špatně šlápla. Pokouším se udělat opatření. Jedno z nich je, že přestávám pít limonády i ty colalocové jsem úplně vypustila a piji umyvadlovou čistou vodu. Odstátou. A aby mi chutnala a překryla ten pocit obyčejnosti, liji si ji do krásného stařičkého skleněného džbánu...

... kdo to je? no Alipko přece, a co říká? "pijem a nič" ... je to nový chlap v naši rodině...

... no a malá Mia, hodně hodně hodně mi připomíná moji kdysi pepřovou Holy, k neuvěření...a Ayo, vidíš, žádná pudlí hlava :o)))....

... a malá štěňátka Nettle u Zojky v Bílině...

... a moje Holynky mě byly vyprovodit na autobusové zastávce. Na další noc do
práce se mi nechtělo a jim se nechtělo postávat na dvojce...

... na autobus čekal i rytíř. Měl železnou košilenku, meč a krásně špičaté botky. Cestovali jsme spolu dál i v metru. Svědil mě jazyk. Chtěla jsem se ho zeptat jestli si ho můžu vyfotit, to by bylo něco pro fandy pražského metra :o))) ... ale neoslovila jsem ho, tak příště. Jak se zdá bude bydlet někde poblíž nás...Ale ten pocit, že i rytíř jde na noční, byl fajn.