čtvrtek 30. září 2010

Eiffelka 2,...


... aneb stoupání vzhůru.
Předesílám, nejsem žádný adrenalinový šílenec, naopak vlastním výškovou fóbii.
Položila jsem si v bezpečí otázku: budu mít někdy jindy v životě takovou šanci? nebo je to ta poslední?
Navíc jsem přesvědčena, že mi hodně pomáhá hledáček fotoaparátu.
Soustředím se totiž na úplně jiné věci, než na lochtání v oblasti žaludku.
A nakonec jsem situaci zhodnotila takto: co horšího než, že se s prominutím pozvracím se mi může stát, nic. Tak vzhůru do výšin. A že to za to stálo
... nejdřív výtahem do druhého patra....


... tento červený ďáblík nás vyvezl až úplně nahoru, do výše něco přes třista metrů.


... pokud chcete ušetřit 13,10 eur a nekolikahodinové čekání na výtahy, výhled do 70m dálky Vám střecha obchodního domu Printemps umožní zdarma. A pokud máte pocit, že 210m vysoký mrakodrap Tour Montparnasse Vám hyzdí pohled na Paříž, vyjeďte zrovna na jeho vrchol. Zaplatíte 11eur. Nachází se v blízkosti stanice metra Montparnasse-Bienvenüe.

středa 29. září 2010

Šup do školy....

.... tentokrát přímo od firmy Canon.
Byla jsem tak strašně unavená, že se mi ani nechtělo. Jenže nakonec jsem jela, vlastně jeli jsme s Pepou. Přihlásila jsem totiž tentokrát do školy i jeho. Seděli jsme spolu v lavici :o)
A o čem byla řeč? o kompozici,...zlatém řezu...o tom jak udělat fotku krásnou, vyváženou.
Nyní jsem unavená ještě více ale strašně ráda, že jsem tu popařížskou únavu překonala. Přednáška byla přínosná, jen škoda, že některé věci jsem nevěděla před cestou.
Nyní se pustím ještě do tvorby dalšího příspevku, tentokrát by to měly být pohledy z výšky.

úterý 28. září 2010

Eiffelka ...

.... všem notoricky známá, že jsem ji původně ani nechtěla fotit. Jenže, dostala mne, dáma ....321m vysoká... třema mastma mazaná....
Do Paříže jsme přijeli krátce před sedmou hodinou ranní. Byl tedy čas na projížďku po ještě stále prázdném velkoměstě. V parcích se pouze bjevovali tuatam jogující pařížani , venčící pejskaři se svými miláčky a zametači.
Všude zatím panoval klid.



Bylo nutné se rozdělit do dvou skupin. Zatím co jedna se procházela v parku a rovnala si kosti z dvanáctihodinové cesty autobusem, ta druhá stála v čele nezadržitelně narůstající fronty na vstupenky.
Pak nastalo střídání, nyní druhá skupina pečlivě hlídala prvenství v již dlouhé frontě na vstupenky a následující osobní kontrolu. Vše proběhlo dobře, prvenství bylo uhájeno. Obě skupiny patřili ten den mezi první návětěvníky železné madam

P.S. Všechny moje spolublogařky moc zdravím a děkuji za podporu a ocenění.
Fotila jsem hodně (já snad letos ani nebudu mít čas na pečení cukroví) budu postupně třídit a tvořit příspěvky o naši cestě

pátek 24. září 2010

Au revoir ...


...je serai de retour
Vrátím se :o)

středa 22. září 2010

Krmím si Mišelína

... a je ho pořádný kus, macek bych řekla. Krmím ho léta, snažila jsem se, jenže nyní pár měsíců odpočíval.
Nevím jak ale nabrala jsem sílu a odvahu začít ( tohle je záhada ukrytá v mé hlavě ) a opět jsem se do toho pustila. Vynechala jsem všechny ty báječně vonící a lahodné kusy čokolád, tučné sýry, pestré bombonky, dortíky i kopce šlehačky....nevařím si ani kávu, nepiju colu....zahájila jsem opět a to prosím poněkolikáté ve svém životě, dietu.

Ze všech těch tukových polštářků co zdobílo moje tělo si fiktivně plácám svého Mišelína. A že za tu dobu, jestli se nepletu, má dobrých sto kilo.
Jenže nějaký Jojo může za to, že mám váhu hodně podobnou. Je to prostě Efekt. Nebo Defekt ?

A tak se zatím držím víc než deset dní. Žádný velký úspěch, jen radost z objetí té krásné paní pevné Vůle.
Moc tě prosím, zůstaň se mnou, když budu chtít selhat !!!

Rozhodla jsem se, že svoje hubnutí profláknu. A že budu občas vkládat své poznatky a postřehy z této mé mise pod záložkou "krmení Mišelína" Chci pomoct sobě ale třeba se někdo přidá, pomůže, poradí nebo se jen pobaví, protože vtipné to bude :o)
A opět balkonové kytí

úterý 21. září 2010

Zase to létání....




... přestávám si myslet, že je to jen mužská záležitost. Lhala bych kdybych řekla, že to holku nebaví. Létalo se až večer až do úplné tmy.



Dnes byl tak krásný sluníčkový den, tak jsem prala a věšela a prala.....vše je vyprané a voňavé , prostě normální slepičí radost :o)



pondělí 20. září 2010

la fabrika


La fabrika a kultovní představení Davida Prachaře a Vojty Dyka.


Vstupenky byly zamluvené už tři měsíce dopředu. Jenže já unavená dnešním maratonem po obchodních centrech jsem hodně váhala. Jít ? Nejít?

Nakonec jsem spláchla ze sebe pot i prach, a na bolavé nohy nazula opět boty. A vyrazila.

La fabrika nemá to krásné a vznešené prostředí jaké si užíváme v jiných kulturních zařízeních ale má svoji specifickou a pro mne sympatickou atmosféru. Jen nejdřív vystát frontu na zamluvené lístky a další frontu než se otevřou železné dveře do světa fantazie. Pokud ovšem nestojí na baru dva muži a nechtějí po vás aby jste ....nebo aby ste....pak se dveře otevřou a představení na hranici divadla a koncertu, dětství a dospělosti, na hranici reality a snů začalo. Nechali jsme se snadno unášet , stali jsme se součástí představení. A uvolnění a vysmátí jsme se vrátili domů.

Opět jsem omyla jsem ze sebe pot i prach a tentokrát i cigaretový kouř. Nohy už moc nebolí, bolí jiná část těla. Bránice :oDDDDD

neděle 19. září 2010

sobota 18. září 2010

Nejoblíbenější místo. Marušky...

....u nás doma je balkónová lavička.
Tentokrát trávíme spolu pohodový víkend. Je spokojená a má dobrou náladu.
Uvědomila jsem si, jak nám letní pauza prospěla. Všem.

V pátek nás v CČM čekalo milé překvapení v podobě čerstvě otevřeného obchůdku na CČM
s názvem Kaas Met Smaak. Ano, pro všechny mlsaly kvalitních sýrů. Třicetiprocentní eidam tam určitě nenajdete.
Naopak náš nový racllete gril se má na co těšit. A naše návštěvy také.


Neodolali jsme a koupli kousek originál parmazánu. Stačí jen kvalitní uvařené špagetky pokropit panenským olivovým olejem a nastrouhat sýr na hoblinky. V tomto případě méně znamená více.

pátek 17. září 2010

Kytka