Ať se dobré věci dějí....

...nám všem :o)

Jaké byly Vánoce?

 

Ptaly se mě přátelé.

Tyto Vánoce mi vydatně pomáhala Miška, se kterou jsme se hlídaly. Pomáhala nápady, třeba vymýšlela nové tradice. 

"Babi, co kdybychom udělaly každému na talířek čokoládku...každému jinou" No bezva nápad. Jenže v televizi šla jedna pohádka za druhou a tak jsem se do výroby pustila sama. 

Potvory z formiček nešly vyklepnout ale naštěstí jsem také vylila čokoládu do papírových košíčků. (ta z formiček šla snadno vyklepnout po Vánocích :oD)

Nebo měla pro mě vlídné slovo:

"Auuuuuuu...ruplo mi v koleně" křičím z kuchyně. "Babi,to ti ruply nervy "

Na štědrý den jsme po obědě vypravili na Chvalský zámek. Procházka nám prospěla. A ještě víc nám prospěl  pohled na živý betlém a poslech pěveckého zboru, který moc krásně zpíval koledy

Nechali jsme si skautem zapálit betlémské  světlo. Na nádvoří jsme potkali své sousedy, přátelé...to byly moc silné okamžiky

...a pak už honem dom....smažit kapra a řízky. Nakonec jsme se sešli všichni ve zdraví. Dárky snad udělali všem alespoň malou radost...každopádně myslím  překvapili :o)

Honzík nás hezky vyfotil....máme třígenerační fotky  :o)
A já fotím bílou...nějak mi chybí ta čistá i když studená peřina...chybí mi prostě sníh.
Letošní Vánoce byly moc povedené, krásné...i s pocitem dobře vykonané práce doma můžu na Boží hod  jít do práce jako takové...hned ráno po páté :o)

Zhruba od třetího adventu mi zní  v uších jedna píseň: Vzešla nám růže krásná z něžného kořene.....(kdo se přidá?)

Jak na nový rok, tak po celý rok

Po půlnoci vydatný ohňostroj, který nebral konce. A tak jsem vytáhla foťáček a vykročila na balkón fotit.
Pamatuji si, že jsme se jednou před takovým návalem světel a výbuchů jali ukrýt na Šumavu. Chyba lávky, bylo to naprosto stejné jako ve velkoměstě.
Naštěstí naše psí dámy žijí v tak veliké pohodě, že nějakým boucháním a záblesky se nenechají rušit. Jsou to pohoďačky

Ráno jsem se probudila s rýmou.
I přes plný nos jsem ale cítila z obýváku odér. To Nelynka nám zanechala voňavý dárek přímo pod vánočním stromem. Dárek jsem odstranila toaletním papírem, spláchla a vytřela.
Frňák pořádně vysmrkala. Jenže, když jsem se vrátila do ložnice, tak s mým mužem Pepou ležely v posteli dvě blondýny
Tak nevím, jak se bude situace u nás v novém roce odvíjet dál.
Prolévám se odvarem z čerstvého zázvoru, vařím čočku ale jinak polehávám. A nechce se mi věřit, že by celý rok byl jako ten dnešní? nebo na mne čekají ještě jiná překvapení :oD
Nyní se těším na Čt2 23:25.
Je nutné spravit si chuť. To včerejší silvestrovské pokoukání v TV, nic moc.

Jak jsme slavili

Kutalovic Kája se ptala neustále dokola maminky Gabro, kdy už se už půjdeme podívat na ty skřítky od V.Klimtové do Chvalského zámku.
Tak Kájo, muselas počkat protože teta a strejda Pepa ještě museli dovyklidit kytky z balkonu, dopřikrýt podlahy, protože u nás se konečně děli věci. No a já ty věci musela vyfotit (jsem halt blogařka :oD)
Musím konstatovat, že po nevydařené akci jsem očekávala to nejhorší. Řemeslníci měli dorazit v pondělí a ani nezavolali a nepřijeli. Když volal Pepa řekli, že mají rozbité auto a já už v duchu jsem si říkala "aha, avtamabil, to budou ušmudlaní ukrajinci". Jenže přijeli dva češi, mladí, hezcí, šikovní a skvěle sehraní, pijící limonádu a rozpustné kafe. A nastal fofr. Vymlátili dvě okna, spojující příčku a dveře na balkon


....osadili plastová veliká okna.
... přijeli v 7:25 a odjeli v 14:30 hod. Vše perfektně uděláno, ukotveno a zameteno. Nicméně nastal uklízecí maraton, protože prach byl prostě všude. Byla to taková makačka, že Holynkám stačil jen pohled na nás a už usínaly únavou .....

... v záchvatu práce jsem si uvědomila, že jsem Pepovi nepředala dárek k výročí. Tři roky, tři láhve. Příští rok to budou čtyři atd. Kolegové v práci se mi smějí, že Pepu záměrně otupuju aby to se mnou ještě vydržel ale nakonec říkají jak je to otupování hezký nápad :o)))) No co, Pepa alkoholik není a už asi nebude, to je jisté a oba máme rádi, když je z čeho vybírat a pohostit i milou návštěvu ....Ještě jednou děkujeme Kutalům, že nám ohlídali Mišku. No jsem nejspíš první babička v Čechách, která si veme vnouče na prázdniny a pak ho šoupne sousedům :o))))) Snad mne omluví fakt, že na skvělém koncertě na Vltavě bylo tolik lidí, že by ji tam nespíš chudinku dav umačkal. I my jsme se mačkali a tlačili abychom viděli co nejvíc. A slyšeli.
A co lepšího na výročí svatby než hudba svatebního( i pohřebního :oDDD) orchestru Gorana Bregoviče Dvě písničky si s orchestrem zazpíval i božský Kája.
Náladička a atmosféra nepopsatelná.

Na závěr ohňostroj. Tady kousek pro Vás

Byli jsme tak dobře naladěni, že jsme zapomněli na tu uklízecí únavu a zapadli jsme na dvě dvojky bílého do baru. Domů jsme dorazili před půlnocí, Holynky spaly ale náš příchod je probudil. Udělali jsme ještě venčící půlnoční procházku a zvenku obdivovaly naše nové okna.

Tři roky :o)

Čarodějnice na Chvalské tvrzi

Po noční směně jsem se vydatně prochrupla i nasnídaňoobědvala a frrrr se podívat na přípravu akce Čarodejnice na našich milých Chvalech. Zatím jen malá ukázka nehořící hranice a video, zbytek doplním někdy v noci jestli ovšem neuletím :o)))



... no a protože jsem neuletěla je se pořádně opozdila, můžu pokračovat dál.
Tedy bylo potřeba se nejdřív proměnit v čarodějku, asi takto... a dalo to i té malé zabrat :o)...
... nebo takto ....... a tahle mám podezření byla opravdová a měla sebou doprovod, který později zpíval na podiu, no byl to těžkej pokondr ? ....



... a hodovalo se ...

... tak upálit nebo neupálit ? ........

... od těchto klučíků bych si CD nikdy dobrovolně nekoupila ale na tuhle akci prostě již pravidelně patří a na jejich fláky se moc těším... a následoval jako každý rok překrásný ohňostroj a po něm zmrtvýchvyvstala roková pecka Turbo. Akce vydařená, nepršelo, všech 5.000 hornopočernických čarodějů a čarodejnic se bavilo.
Nezbývá než se začít těšít na čarodejnice 2011 :o))

Tak to je

No a tak dnešní den opět v duchu akva.
Nejdřív jsem se bála, že bude málo lidiček a hodina odpadne. Pro ten případ jsem se ukecala, že se nevzdám a půjdu plavat. Nakonec se ale v bazénu pohupovalo deset hlav a já jedenáctá po rychlé sprše hupsla k nim. Akváček prostě nutně počebuju. A už to vím.
Ono, když cvičíte pravidelně akváček, není to tak, že by byl jeden štíhlý. To je tak, že nevíte nic o těch sviních bolavých. Neznáte například krční páteř, kloub ramenní o tom kolenním ani nemluvím a co považuji za vrchol vyvrcholení, vy neznáte svini sakroiliakální.
Tak to je.

Po cáky cáky pláci pláci a Majčiných radách, jsem se přesunula do sousední Ikea. Opět příjemné ceny jídla (jedno teplé jídlo zdarma) mne přesvědčili, že opravdu není nutno otáčet knoflíkem na sporáku za každou cenu. A k tomu rande s Pepou. Chvíli v tom mumraji zbyl čas na malé popovídání. Je to moje sluníčko a já s ním randím ráda. "Viďte pane Karásku?" :o)))

Nakoupili jsme pár drobností, Pepovi krásnou sklenici pro jeho nápoj a Holynkám novou misku na vodu.
Doma máma Holy učila svou Nely jak se nevzdávat.
Ovšem krysa Vasilisa měla z toho natrženou pr..l
Už tak vypadá dost divně, protože ocásek nikdy dlouho nevydrží.
Tahle Vasilisa je už typuji padesátápátá. Prostě nejoblíbenější hračky kus.

A zatím co jsem se ještě chvilku kochala svým novým blogovým vzezřením, Pepa tu pr..el Vasilisí takto krásně zašil.

A ještě jednou ho musím moc pochválit, páč mi nafouknul a jarně připravil kolo !

A vůbec byl dnes akční a strašně moc toho zařídil.

Neděle

Nevíte, zda-li je neděle od slova nedělat?
Já tedy v neděli dělám. Dnešní ráno vstávám už před pátou hodinou.
Oblékám se v chvatu a tmou součástmi pracovního oblečení. Nešikovně stíním nateklá víčka.

To moje babička Pupina, ta byla věřící katolička. Ona v neděli nepracovala. Ona nevařila ani nepoklízela, nežehlila ani jinak nesmejčila.
Jen se svátečně strojila.
A strojila se do svátečního kroje.
Ráda jsem tiše s otevřenou pusou sledovala tento vzácný rituál.
Přísnými pravidly vrstvila kusy kroje. Spodničky, fertuch, rukávce...na závěr přesnými tahy ozdobila hlavu.
Šátek jako list, byl dokonale vyžehlený.. zdobily ho vyšité růže v různých stádiích rozkvětu.

Celý tento strojící rituál doprovázelo klidné mumlání, drcení slovíček mezi rty.
To se babička chystala na nedělní mši přeříkávajíc modlitby.
V zimě si ještě házela přes ramena tíhou teplý vlňák.
Políbené pátričky ( růženec) a modlitební knížku svírala obouručně na úplném konci.

V bílém kapesníčku svázané drobné mince a jeden mentolový bonbon.

Houpavým krokem se zmenšovala cestou ke kostelíčku aby se pak s vůní nedělního vývaru navrátila čistá k nám.

Akváček

... no přiznávám, už minulý týden jsem se pokusila obnovit svůj oblíbený rituál. Ani nevím, na jaký popud zhruba před dvěma lety vznikl ale je tady.
No a protože jsem měla asi tisíc důvodů proč jsem ho na půl roku až do minulého týdne opustila, opět se pokouším ho obnovit. A že to jde ztuha.
To musíte nejdřív přestat myslet na hromadící se kupu žehlení, na další a další musy vaši domácnosti.
Pak se zvednout a vytáhnout ze skříně drahou sportovní tašku, co jste si pořídila v euforii loňského roku, vhodit plavky, ručník a všechny důležité věci a nakonec vzít sama sebe.

Cestou dolu Chvalemi mi hlavou odeznívají všechny ty potřebnosti, kterým jsem se měla věnovat. Jenže já kloužu po vmrzlém štěrku do ledu a kontroluji přítomnost mobilního telefonu. To pro případ, kdybych sebou sekla nějak blbě a musela volat RZS.
Na křižovatce u nákupního centra jsem vydechla. To už i nevyžehlené prádlo vyvanulo z hlavy a přede mnou čistá a suchá silnice. Uf. Vykračujíc jistou nohou se stalo, co mi hlava nebere. Já upadla. Švihla jsem sebou ve vší své velikosti na úplně suché silnici.
No já tedy nevím, nejsem taková ta úplně věřící jestli mi rozumíte, ale tam nahoře musí být někdo s obrovským smyslem pro humor.

A protože zima ne a ne opustit naše končiny, už se z ní radují jen naši psi. Tak tady něco na zahřátí.
To na kousky nakrájíte zeleninu, nebo vyndáte mražku. Malinko orestujete na trošce oleje. Nalejete vodu, přidáte vegetu a než se začne vařit voda tak: vemte hovězí mleté maso. Asi 25dkg, přidáte vajíčko, malou lžičku solamylu, trošku vegety a nadrobouško nakrájenou petrželku, může být i sušená. Uňahňáte pořádně a mokrýma rukama vykoulíte koule, které mají v pase asi 2cm. Házíte nima do vařící polévky. A vaříte asi cca 20min. Získáte kvalitní vývar. A jestli vašimi strávníky nejsou děti, opepřete, nebo jiným způsobem nabrušte.
A protože já mám v zimních měsících slabost pro česnek tak před tím než si do talíře naliju polévečku i s knedličkama, tak tam vložím syrový rozdrcený česnek. Jo a abych nezapomněla, Maruška si myslí, že jsou játrové , tak jsou dobré a že to bejvala kuchařka !
A úplně na závěr, vzkaz pro Divičky :"faaakt se nerozvařej" :o)

rituály

Kdybychom byly o měsíc mladší, krájeli bychom veku, vařili vajíčka, vyráběli chutné pomazánky a hlavně chladili šampáňo.
Někteří z nás by chystali sváteční šat a všichni se těšíli na bujaré oslavení konce prožitého roku v očekávání něčeho nového, lepšího, Najivci nejlepšího.
Jenže, kdyby nám bylo ještě o den dva méně, těšili bychom se na ruského Mrazíka. Pohádku, která nás pronásleduje i baví už od dětství.
Já, přes všechny technické vymoženosti a nosiče, si nenechám ujít pohádku v čase vysílaní v TV. A užívám si svůj rituál.
Můj Mrazíkový rituál vzniknul někdy hodně dávno, tak dávno, že nejsem schopna se rozpamatovat. Někdy, kdy ještě Muž a Žena byly dětmi a sehnat ruskou zmrzku byl trochu adrenalin.
A tak i před časem, kdy v malovaném okénku si podepírá bradu usměvavá babka, která startuje příběh nám všem notoricky známý, šahám do mrazáku a vytahuju svou lahůdku.
Ruskou zmrzlinu. I takový rituál mám.
Na fotce: no přece ruská, tak nějak zbyla asi jsem jich koupila v prosinci víc.