Kdybychom byly o měsíc mladší, krájeli bychom veku, vařili vajíčka, vyráběli chutné pomazánky a hlavně chladili šampáňo.
Někteří z nás by chystali sváteční šat a všichni se těšíli na bujaré oslavení konce prožitého roku v očekávání něčeho nového, lepšího, Najivci nejlepšího.
Jenže, kdyby nám bylo ještě o den dva méně, těšili bychom se na ruského Mrazíka. Pohádku, která nás pronásleduje i baví už od dětství.
Já, přes všechny technické vymoženosti a nosiče, si nenechám ujít pohádku v čase vysílaní v TV. A užívám si svůj rituál.
Můj Mrazíkový rituál vzniknul někdy hodně dávno, tak dávno, že nejsem schopna se rozpamatovat. Někdy, kdy ještě Muž a Žena byly dětmi a sehnat ruskou zmrzku byl trochu adrenalin.
A tak i před časem, kdy v malovaném okénku si podepírá bradu usměvavá babka, která startuje příběh nám všem notoricky známý, šahám do mrazáku a vytahuju svou lahůdku.
Ruskou zmrzlinu. I takový rituál mám.
Na fotce: no přece ruská, tak nějak zbyla asi jsem jich koupila v prosinci víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat