Jiřík můj

Jiřík je můj. Je můj kolega kamarááááád, viď Jiříku. Je podporovač i zdokonalovač mých trhlých nápadů.
Pomáhame a zpříjemňujeme si život v práci. Naučili jsme se společně zvládat stresíky a agresivní výpady opilců a agresivních magorů co se nás snaží rozhodit ve dne i v noci.
Nedávno jsme si připoměli roční výročí naši skvělé spolupráce, souhry.
A jistě se budu i v dalších příspěvcích o mém Jiříkovi zmiňovat.

Před časem jsem upekla buchtu "kefírovku" a vzala Jiříkovi ochutnat. Houpal se v pohodlí svého pracovního křesla a slastně okusoval.
V krátké době jsem ji upekla opět. A Jiřík sklamaně prohodil "už zase hnědá buchta?" A tak jsem dala hnědé buchtě pořádnou pauzu.
Jenže, nedávno se začlo Jiříkovi z pro mne neznámých důvodů po hnědé buchtě stýskat. "A kdy bude hnědá buchta ?" vyzvídal. A jindy "peklas?" naléhal.
Peklas Jiříku, pro Tebe

Kefír v krabici, dvě vejce, hrnek cukru třeba hnědýho, dvě lžice kakaa, lžička jedlé sody, a půl hrnku oleje.
Hrst rozinek ale raději sušených brusinek.
Hrubě nasekané vlašáky ale ani jinými ořechy kefírovku neurazíte.
Verze pro ty co chtějí žít zdravě: hrst ovesných vloček, nebo chceteli rovnou ovocných mussli
A pozor, něco pro Divičky: dva hrnky polohrubé a hrnek hrubé mouky
A dle moji maminky: velká lžice marmelády. Nevím proč a už mi to maminka nikdy neřekne. Ale chutná jinak, tak nějak maminkovsky.
No a jen zamíchat a šup na skvělý vynález - pečící papír na 17min. do předehřáté na dvěstě.
Pak už jen pocukrovat a upravit tak, jak to Váš Jiřík má rád.

Na fotce s laskavým svolením Jiřík.