Před hodně léty jsem kouřívala. A pak nastal čas, kdy bylo třeba se nad sebou zamyslet a přestat.Nebyl v mé blízkosti kdo by mi poradil jak na to.
Po vlastní amatérské úvaze, jsem si vymyslela terapii sama.
Ono totiž, když jsem si představila, že se můj další život bude muset obejít bez cigaret, cítila jsem, že největší problém mi budou dělat ruce. Co s nima ?
A tak jsem si nakoupila bavlnky, panamu a bubínek i jehly. A začala jsem vyšívat. Malé ale hodně barevné výšivky na bubínku jsem tahala sebou všude. Vyšívala jsem hlavně u pití kávy a všude tam, kde mi zpočátku hodně chyběla cigareta.
Terapie zabrala. Výšivky (a je jich ještě víc) jsou svědectvím o mém vyhraném boji. Mám je jen tak uloženy ve skříni. Zarámovat a pověsit je na zeď jako svoji trofej nemínim. Přemýšlím, že snad by některé z nich mohly zdobit polštáře.Nyní bych se potřebovala zbavit jiných zlozvyků. A taky třeba nebýt slepicí :o))))
To je nádhera Aranel. Já jsem na ruce levá co se ručních prací týká, tak o to víc obdivuju každého, kdo to umí. A ty umíš. A ještě víc smekám, když jsi se dokázala zbavit onoho zlozvyku. Jo. čokoška je taky někdy dobrá terapie. :o))
OdpovědětVymazatVýšivky jsou krásné, jsi moc šikovná a což obdivuju, hodně trpělivá. Taky bych měla přejít k jiné terapii, než té čokoládové:-)Lepší sebou táhnout vyšívání než velký zadek...
OdpovědětVymazatLiduško, skvělé! Naučím Pepu vyšívat! Díky za nápad! Krásné dny! :o))))))))))))
OdpovědětVymazatlidu..taky to zkusím navrhnout..nemáš nějakou terapii místo žraní??:-)
OdpovědětVymazatMilé dámy jen mne moc nechvalte !
OdpovědětVymazatA Vlaďko teprv nyní mne bude mí Pepíček rád :oDDDD
Andy pracuju na tom, věř mi