...někdy se to stane. Spleť neviditelných mříží kolemdokola. Bez varování se vystaví v tichu, když spím. A jakoby naschvál, zapomene nicota nechat ve dveřích klíč...už nad ránem, probuzena chroupáním oblázků v tlamičce štění Nely, jsem cítila velký stesk. Pozbírala jsem oslintané kamínky, ukradené z velkého květináče a těžce se vrátila.
Snad to zaspím.
...v noci a k ránu, když nikdo nehlídá a neříka "fuj" to je čas pro lumpačení té naší dandí holky. Opět procitám. Tentokrát krabička DVD. Půjčený film Shindlerův seznam se zdá zachráněn. Jen ostré trosky nahradím jiným obalem. A omluvím se.
Zvedám oči do oken. Za mou uvězněnou náladou padají vločky sněhu. Ještě toho pár.
...hloubám a hledám obří chvíli marně cestu ven. Střípky pozitiv pokouším doma.
Ony znejistí temný kout. Bílým dnem líně opouštím šatlavu. Vysvobodím křehký úsměv
Aranelko, mrkněte do mého blogu prosím, máte tam připravené překvapení - děkuji :o) jinak moc příjemné "volnomyšlenkářství" důležité je, že skončilo úsměvem :o)
OdpovědětVymazatAranel. Nedej se. První křehký úsměv snad brzy vystřídá druhý a třetí a čtvrtý a budou už odvážné...A bude už konečně jaro a slunce a bude líp. :o) Myslím na tebe.
OdpovědětVymazatVím o čem asi píšeš..či myslím..
OdpovědětVymazatLekla jsem se nápisu...Přeju, ať je světla a sluníčka víc, ať chmury a starosti pominou
OdpovědětVymazat