V kadeřnickém salónu

K moji kadeřnici jezdím naruby.
Zatím, co vyhlášené salóny tohoto typu se nachází v centru Prahy, Ivančino kadeřnictví sídlí za Prahou. V domečku její babičky.
Nevím jestli babička byla taky kadeřnice, každopádně jí byla a je její maminka. A její dvě cácory, co znám jako malé děti, jsou kadeřnicemi již také.
Kadeřnictví mé Ivanky skýtá pro mne hodně výhod.

Tak první je vidna už na fotce. Moje dandičky mají vstup povolen. Holynka má dokonce zde svoje stálé místo.

Za druhé jsou Ivančiny ruce šikovné a stříhat umí, takže co ostříhá drží. A já pak nemusím pracně doma foukat, natáčet, žehlit. Já vstanu, proklepu a du. A za měsíc se vrátím.

Za třetí Ivanka ráda navštěvuje kurzy a sleduje nové trendy. Takže je pořád v obraze co a jak.


Za čtvrté a teď nevím jestli ne za úplně první je fakt, že Ivanka za dobu co je kadeřnicí si hodně povídá s ženskejma. A ženský mají doma všelijaká trápení. A ta trápení ze všech úhlu probírají. A tak se mi někdy zdá, že ta moje kadeřnice Ivanka je už trochu psycholog :o)


Za páté ostříhá i Pepu a všechny co přivezu sebou.

No a za šesté, tam kdesi za Prahou žije i moje švagrová Viera se švagrem Tondou.
Odstěhovali se tam aby zjistili, že život za Prahou je nepohodlný a doktoři daleko.
A tak jsme si vyslechli dávku žalozpěvů, vypili čaj a snědli koláčky od místního pekaře a jeli zpátky domů.
No a na poslední fotce je vidno, jak jsem vyřešila hrozící nebezpečí, že Holynky budou chtít přečurat pach líné bišonky. Dostaly Huggiesky s dírou na ocásek :o))
A všudepřítomný koberec švagrů byl ochráněn.