Dveře do rodného domu můžou vypadat různě. Ty moje jsou velké, těžké, překvapivě pořád ty původní a nesmírně krásné.Za těmi dveřmi jsem žila já i mí rodiče, Pupina a můj zroj odvážných nápadů, bratr eM.
Ale Pepa zde tu malou holku už nenašel.
A tak jsme mu o ní vyprávěli.
V téhle skvělé budově, v mém domově chvíli dokonce ještě žila i moje Žena...
...po zábradlí se sic nebezpečně, nicméně lehce klouzalo a okénko v mezipatře skýtalo adrenalin volného pádu.
Já měla strach ale bratr eM si liboval...a nemocnice byla přes ulici...
...ostatně i mramorové schodiště a přišlápnutá trepka zajistili plynulý klouz, byli jsem v tom dobří ...no žádný board tenkrát nebyl, no...
...na zídce a první rande .......schody na půdu...
... v nedaleké porodnici se narodil eM,Já i moje Žena...
... maminka chodila do práce přes ulici, v místní továrně pracovala dlouhá léta na různých postech...
...v místním hotelu jsme slavívali naše svatby a ...a nyní po zdařené rekonstrukci vypadá krásně......za zády Muzeum a vpředu pohled na město...
...Jánošíkovi je na stará kolena zima, měl kolem krku uvázanou šálu...
... místní pábitel se prý pohybuje na hranici génia a ...
... a jeho pohybovadlo vlastní výroby...... divadlo stojí od roku 1944.
Bylo v sobotu zavřené a zkoušelo se v něm nové představení a nebýt jednoho ufologa, nenahlédli bychom, tak pssst ať nerušíme ...v našem divadle jsme mohli vídat Josefa Krónera, Elo Romančíka, Emila Horvátha i ml. (mimochodem jeho maminka pracovala v místním mléčném baru), Naďu Hejnú,
Máriu Kráľovičovú, Karola Machatu, Vlado Műllera, Eduarda Bindasa, Štefana Kvietika, Evu Krížikovú, Petera Bzdúcha, Milana Kňažka ... a světe div se i Květa Fialová zde kdysi začínala.
...v penzionu za městem jsme poobědvali a krátce se poprocházeli s Holynkama...
... pak hodnem domů, přijede vzácná návštěva. ..
... a návštěva nás všechny naučila moc důležité věci. A krom nich taky víme, že kombajn může být kumang :o) ....
... a potom se opět povídalo, vzpomínalo i plánovalo....příjemnému večeru sekundoval Paul McCartney...
...a když už byli všichni unaveni a zalehli na místa odpočinku určena...... my se švagrovou jsme jsme si museli sdělit důležité informace.
Jen tak emancipovaně samy dvě.
A pily jsme bílé Chardone.
A když nám kus po půlnoci došlo, otevřeli jsme rudý Merlot :o)
Tu malou holku jsem už v rodném městě asi nenašla ale ráno k třetí hodině jsem si v sobě nalezla moudrou ženu.
Její ovíněné inteligenci téměř páru nebylo.
Tedy, nebýt mé skvělé vínem provoněné švagrové eM :o)))))
Já to tvoje psaní prostě miluju Aranel.
OdpovědětVymazatVyrostla jsi v domě, který je podobný tomu do kterého jsme jezdívali za babičkou. Mám pro tyhle stavby slabost. Umí vě mně probudit snění...ty schody na půdu...až mě mrazí. Škoda, že už se takhle nestaví.
Jůůů, krásný průlet vzpomínkami promíchaný se současností...
OdpovědětVymazatPěkné vzpomínání:-) A rodný dům je opravdu nádherný!
OdpovědětVymazatAhojky ;o) Já nevím, zda si čteš vzkazy zde nebo tu řádí nějaký šotek, ale už asi před 14. dny jsem psala, abys mi poslala fotku hafušky a psala jsem Ti sem i mail a nic mi nepřišlo :o(((((
OdpovědětVymazatDům je vážně krásný, restaurace jen na pohled skrz okno zajímavá a penzion s parkem mě nadchnul. Máš krásný fotky... pohled skrze město na kopce... krása :-)
OdpovědětVymazatKrásný dům..
OdpovědětVymazatHezky jsem si početla.:-)
OdpovědětVymazat