Jak uvařit žábu

Mám práci, která ode mne vyžaduje brzké vstávání, ponocování, nedržení svátků a pod.
Na druhou stranu mi klidně udělí volno v pracovní den.
A jen na mne záleží jak s takovým dnem naložím.
No a když jsem si v našem hornopočernickém zpravodaji přečetla, že Petr Strnad napsal hru pro Vilmu Cibulkovou a Miroslava Etzlera a táto hra, bude mít ganerálku dnes v 11:00 hod., zajitila jsem si telefonicky již poslední vstupenku.

A řeknu to takto, kdybych měla možnost vybrat si místo v našem divadle sama, byla by to třetí řada č. sedadla 6. A tak se stalo. Poslední volné místo bylo dejme tomu opimální.



Jak uvařit žábu tak se tragikomedie jmenovala.
Usedajíc do modrého sametu mi blesklo hlavou. Budu tak blízko.
Blízko nahého herectví Vilmy.

Ono, když herce zblízka potkáváte na poště, nebo čekající na zastávce, není to samé, jako když je ve stejné vzdálenosti potkáte jako herce.

A když začne herečka velikosti Vilmy, v roli ženy před nebeským soudem, obhajovat svoje činy i zločiny.
Když hraje kus sebe, obnaží se, protože ona na to odvahu má.
Sakra ovládá´dáblovo řemeslo a ke všemu je tak blízko Vás.
A když tedy v té vlastní nahotě zapíchne oči do třetí řady číslo šest. A jakoby toho nebylo dost, bez varování na jevišti začne hrát i kus Vašeho života, potom se velmi snadno může stát, že jak olovo těžká a hořká slza co jste ji někde hluboko zapomněli, bez kontroly, bez rozumu vyplave z té hloubky a vy v tom svém studu, protože nejste Vilma, vy jste ráda, že oprávněně svíráte kapesník pánských rozměrů z důvodu tak prozaických jako je rýma.
Obnažená si přiznáte kus uvařené žáby, co jste kdysi byla.
Nedáte si jinou možnost.
A je s Vámi Ámen.
I proto, že slza není nikdy sama.

A jestli se Vám zdá, že blábolím zcestně, že nevíte o co kráčí, a hlavně nevíte jak se vaří žába, zajděte si na představení tak zvláštního názvu.




...v předsálí probíhá výstava obrazů-olejomaleb, které nejsou úplně mým šálkem čaje či kávy ale tento s názvem vůně barev mi byl příjemný. Barvy svým nekvalitním focením jsem ovšem pomršila.
...doma zůstala krásná žíznivá nicméně pomalu uvadající růže. Koupil ji Muž Ženě. Ještě dodatečně k narozeninám. Zapoměla ji u nás, tak jsem ji ji vyfotila...
...no a Holynka je už zdravá čubinka, co si hraje se svoji Nelynkou v plné síle. No a jak jinak tahaly se holky o svoji nejoblíbenější hračku o krysu Vasilisu až ji utrhly ocásek :o)