Jidáše a Michalčino kouzlo

Venku prší a to se bábovičky dělají na pískovišti špatně.
Jenže, všechno špatné k něčemu dobrému bývá.
A protože,legendu o škaredé středě, kdo byl Jidáš a proč se peče zatočené pečivo, zná Michalka do detailů, můžeme se do práce v kuchyni pustit bez váhání již dnes.
...tak tady je pěkně vykynuté těsto. Minutu nechám prázdnou mikrovlnku předehřát na 750 stupňu a pak vložím mísu dovnitř. Za dvacet minut je objem znásobený.(ale jak s touto informací si Divičky poradí, netuším :o) )
... těsto nijak odlišné od jiných, jen snad pevnější a místo citrónové kůry poměrančová...
... a pak z těstových válečků dlouhých asi 15cm stáčíme spirálky. Zauzlily jsme i uzlíčky...
...upečené by se měli potírat utřeným máslem s medem a rumem. Protože já mám bílý med, máslo vynechávám...

Michalčino kouzlo.
Když jsme v loňském roce obdivovali děti naši Holy, moc jsme si přáli aby otevřeli očička. Co chvíli jsme je netrpělivě okukovali a nic.
Nic do chvíle, než k nám přijela na návštěvu Míša. To se zvědavá štěňátka předháněla aby se během půldne všechna podivala na ten Boží svět...


...no a tentokrát jsem netrpělivě kontrolovala okenní parapet. Orchidee se měli k světu, přivodím je k rozpuku opakovaně, tojo ale tentokrát ne a ne otevřít svůj květ.
A tak opět musela přijít Miška aby svým kouzlem, svou přítomností přivodila té kráse zvědavost.


A nakonec mi dovolte abych Vám představila krásné dandí kluky. Jsou z mému srdíčku blízké chovatelské stanice Bohemiadandie.
Horčičný blonďák se jmenuje Dobiáš Dmýšek a pepřový pohoďák je Damián Adam

Za laskavé svolení k zveřejnění fotkek ještě jednou děkuji Vlaďce a zdravím do Hořic :o)

Paternoster

... dnes jsem spala dlouze a ještě déle se rozpohybovávala. Ale když jsem stála na autobusové zastávce a ohlídla se, viděla jsem na našem balkoně viset vyprané prádlo. A to jedna nežehlící pračkodávka byla suchá a pěkně poskládaná.
No, opět jsem se přistihla jak se mrskám přebytečně. Musím být na sebe hodnější :o)
...v budově jezdil adrenalinový výtah. Kontrolujíc ten optimální moment naskočení do paternosteru si opakuji otčenáš.
Zvládla jsem dobře, dokonce při vystupování jsem hezky uhla nastupuvší dámě...
...poslední dobou se u lékařského vyšetření zvláštně utlumím. Nebolí mě ani vrtací zubařka. A stejně tak dobře se utlumím i při čekání. Neluštím už ani sudoku. Jen tak sedím. No a že jsem dnes poseděla. Po půl hodině jsem si ještě jednou hlavou přemlela slova mladé recepční "posaďte se a počkejte si chviličku, my vás zavoláme" Ztlumená si sedím. Hodinu. To mi přišlo trošku moc a vytáhla jsem foťák a začala fotit živě se tvářící orchidei.
Recepční se uraženě zavrtěla v židli a vyřkla mé jméno.
...vyšetření dopadlo dobře. Řeknu to tak, že už si paní doktorka nemusí svírat hlavu v dlaních...a já taky ne...

...milá sestřička mého věku mne doprovodila zpátky do recepce se slovy "počkejte si chviličku na písemnou zprávu ". Vytáhla jsem hned foťák a počla cvakat. Moc jsem si to ale neužila.

...no a po návratu domů, na mne čekali čarodějové.
Pepovi jsem slíbila, že fotku nezveřejním ale copak můžu ?
No a protože jsou datumově ještě mimo, oVelikonocovala jsem je zajíčky.

Bývá pondělí opravdu modré ?

...nastal čas tvrdé reality.
Na svůj retro víkend jsem odjížděla po dvou nočních. Na návštěvě jsem toho moc nenaspala. Ráno ve třičtvrtě na pět a při změně času vlastně o hodinu dřív vstávání. Čekala jsem, že každou chvíli omdlím nebo tak něco.
Nakonec jsem za pomoci dvoulitrové colalokové limonády light přežila a k tomu zodpověděla tisíc dotazů kam a jak a proč v několika světových jazycích :o)

...kolegům jsem přivezla ochutnávku korbačiků z Biofarmy co korbáčikmi už nejsou. " a kdo by sa s tým plietol" bylo nám kdysi sděleno. No, jemná smetanová chuť "nití" jen mírně přisolených tento zapletený nedostatek vyrovnal. Vše odpuštěno, jen další oblíbená věta v naší rodině co nás rozesmívá

No a potom tá smutná zpráva z Moskvy o radikálních ženách co už opravdu neměli nic jiného na práci. Ta představa, že i v Praze máme metro, cestující i zaměstnance uf

Konec retro víkendu

...v neděli ještě honem na biofarmu pro korbačiky, bryndzu a ovčí sýr, výborný oběd co vařila švagrová eM. a po pár záchvatech smíchu nadešel čas opětovného balení svršků. Holynky vytatně pomáhaly. Ony moc rády cestují a bály se, že jim pětihodinovou radost odepřeme. Neodepřeli, jeli s námi...
...cestou jsem přes zašpiněné okno cvakala foťákem a doma se snímkama radovala. Táto cesta je pro mne dost důležitá, no...mám ji ráda tam i zpět...víc než třicet let si ji užívám...

...jsou na ní krásné hrady...

...hej od Buchlova větor věje ...asi tak nějak :o)))...



...po vydařeném víkendu jsme šťastně dorazili domů. Večer jsme padly únavou. Já ještě ke všemu musím ráno před pátou vstávat do práce. Čas na malou ochutnávku mlsů co mi to moje dětství připomínají ještě zbyl, to jo.

Hledání malé holky eL.

Dveře do rodného domu můžou vypadat různě. Ty moje jsou velké, těžké, překvapivě pořád ty původní a nesmírně krásné.
Za těmi dveřmi jsem žila já i mí rodiče, Pupina a můj zroj odvážných nápadů, bratr eM.
Ale Pepa zde tu malou holku už nenašel.
A tak jsme mu o ní vyprávěli.

V téhle skvělé budově, v mém domově chvíli dokonce ještě žila i moje Žena...

...po zábradlí se sic nebezpečně, nicméně lehce klouzalo a okénko v mezipatře skýtalo adrenalin volného pádu.
Já měla strach ale bratr eM si liboval...a nemocnice byla přes ulici...

...ostatně i mramorové schodiště a přišlápnutá trepka zajistili plynulý klouz, byli jsem v tom dobří ...no žádný board tenkrát nebyl, no...







...na zídce a první rande ...



....schody na půdu...







... v nedaleké porodnici se narodil eM,Já i moje Žena...
















... maminka chodila do práce přes ulici, v místní továrně pracovala dlouhá léta na různých postech...




...v místním hotelu jsme slavívali naše svatby a ...a nyní po zdařené rekonstrukci vypadá krásně...



...za zády Muzeum a vpředu pohled na město...













...Jánošíkovi je na stará kolena zima, měl kolem krku uvázanou šálu...









... místní pábitel se prý pohybuje na hranici génia a ...

... a jeho pohybovadlo vlastní výroby...









... divadlo stojí od roku 1944.
Bylo v sobotu zavřené a zkoušelo se v něm nové představení a nebýt jednoho ufologa, nenahlédli bychom, tak pssst ať nerušíme ...v našem divadle jsme mohli vídat Josefa Krónera, Elo Romančíka, Emila Horvátha i ml. (mimochodem jeho maminka pracovala v místním mléčném baru), Naďu Hejnú,

Máriu Kráľovičovú, Karola Machatu, Vlado Műllera, Eduarda Bindasa, Štefana Kvietika, Evu Krížikovú, Petera Bzdúcha, Milana Kňažka ... a světe div se i Květa Fialová zde kdysi začínala.




...v penzionu za městem jsme poobědvali a krátce se poprocházeli s Holynkama...














... pak hodnem domů, přijede vzácná návštěva. ..



... a návštěva nás všechny naučila moc důležité věci. A krom nich taky víme, že kombajn může být kumang :o) ....

... a potom se opět povídalo, vzpomínalo i plánovalo....příjemnému večeru sekundoval Paul McCartney...


...a když už byli všichni unaveni a zalehli na místa odpočinku určena...
... my se švagrovou jsme jsme si museli sdělit důležité informace.
Jen tak emancipovaně samy dvě.
A pily jsme bílé Chardone.
A když nám kus po půlnoci došlo, otevřeli jsme rudý Merlot :o)

Tu malou holku jsem už v rodném městě asi nenašla ale ráno k třetí hodině jsem si v sobě nalezla moudrou ženu.
Její ovíněné inteligenci téměř páru nebylo.
Tedy, nebýt mé skvělé vínem provoněné švagrové eM :o)))))

Cesta

V pátek nás čekala dlouhá cesta. To já jsem moc chtěla navštívit svoje rodné město a vidět mi blízké lidi.
Po dvou nočních se ze mne chvílemi stával podřimující spolujezdec..


Natěšená cesta by ubíhala dobře, nebýt dvou nehod. Jedna hned na po vjezdu na dálnici a druhá na Slovensku Celkové zdržení hodinadvacet :o(Cestička milovaná je krásná během celého roku ale nejkrásnější bývá na podzim. To hraje všema barvama.
Při projíždění tohoto úseku se zvyknu přirozeně a zhluboka nadechnout a mívám pocit ryby ve vodě.
Na prvním snímku je vidět, že nás přivítal sníh. N kopcích je ho ještě sedmdesát čísel.

Po vítácím rituálu nastal čas na dobré jídlo, víno a vzpomínky.
Staré trapasy, fotky i videa a vyprávění jak de život, nás bavili dlouho do noci.
Ale zvládli jsme i hudební kulisu, živák skupiny Quen.

A abychom se mohli v pohodlí vyspat, museli se jiní kroutit na gauči. Soráč Brendy a dík. Máš to u tetky pěkně schované.

eL.v říši divů

...tu králíčí noru znám už skoro důvěrně. Když stojím na jejím okraji a pevně se ohlédnu, mívám pocit, že tentokrát to bylo už naposled. Klamu a chlácholím se pocitem, že už nemůžu být nijak překvapena, zaskočena. Přec, viděla a zažila jsem už toho tolik.
Ale ona mne pak ta díra díratá vždy znova vcucne a já volným pádem poznám, že život je a bude vždy místem, kde jsem pořád překvapována, udivována. Že věci nejsou stálými, že se hemží a vytváří tak mnoho obrazů podob života i lásky.
A můžu si být jista opětovným znovuzrozením své vlastní Alenky v říši divů.

Musím dnes přiznat, že ten můj poslední souboj nijak špatným nebyl.
A že naštěstí nikdo nikomu hlavu setnout nechtěl a Šklíba byla nadstandartně přítulná a milá.
Tak jsem dnes za svou Alenku ráda, i takové věci se v mém životě dějí, že letíc tou zaječí norou svítí Slunce tak krásné.

Tak to je

No a tak dnešní den opět v duchu akva.
Nejdřív jsem se bála, že bude málo lidiček a hodina odpadne. Pro ten případ jsem se ukecala, že se nevzdám a půjdu plavat. Nakonec se ale v bazénu pohupovalo deset hlav a já jedenáctá po rychlé sprše hupsla k nim. Akváček prostě nutně počebuju. A už to vím.
Ono, když cvičíte pravidelně akváček, není to tak, že by byl jeden štíhlý. To je tak, že nevíte nic o těch sviních bolavých. Neznáte například krční páteř, kloub ramenní o tom kolenním ani nemluvím a co považuji za vrchol vyvrcholení, vy neznáte svini sakroiliakální.
Tak to je.

Po cáky cáky pláci pláci a Majčiných radách, jsem se přesunula do sousední Ikea. Opět příjemné ceny jídla (jedno teplé jídlo zdarma) mne přesvědčili, že opravdu není nutno otáčet knoflíkem na sporáku za každou cenu. A k tomu rande s Pepou. Chvíli v tom mumraji zbyl čas na malé popovídání. Je to moje sluníčko a já s ním randím ráda. "Viďte pane Karásku?" :o)))

Nakoupili jsme pár drobností, Pepovi krásnou sklenici pro jeho nápoj a Holynkám novou misku na vodu.
Doma máma Holy učila svou Nely jak se nevzdávat.
Ovšem krysa Vasilisa měla z toho natrženou pr..l
Už tak vypadá dost divně, protože ocásek nikdy dlouho nevydrží.
Tahle Vasilisa je už typuji padesátápátá. Prostě nejoblíbenější hračky kus.

A zatím co jsem se ještě chvilku kochala svým novým blogovým vzezřením, Pepa tu pr..el Vasilisí takto krásně zašil.

A ještě jednou ho musím moc pochválit, páč mi nafouknul a jarně připravil kolo !

A vůbec byl dnes akční a strašně moc toho zařídil.