Kdybych byla moudrá

Kdybych byla moudrý filozof, to by se mi to zamýšlelo a psalo. Jenže já nejsem.
A tak jen skoupě vyřknu svůj pocit. Nejen tento týden se mi zdálo, že se kruh uzavřel. Nemůžu si pomoct, prostě někdy mi tento pocit vyvstane. Vlastně to není pocit ale opravdový skutečný životní kruh.
Ve své práci i v soukromí potkávám hodně lidí a někdy si říkám, co mi přinesou. Někdo stojí přede mnou poprvé v životě, ptám jaký asi bude a čím můj život obohatí, změní nebo mi ublíží? Rozbije mi moje zažité názory nebo podpoří ty moje? Proč zrovna on? A jak čas plyne, zapomenu na svoje otázky a žijeme si svůj život aby pak vyvstal ten vzácný moment. Je to jako kdyby mne někdo zlehýnka lechtal peříčkem. Jakoby mi usměvavý, vlídný filuta někde nahoře dovolil nahlédnout do knihy vědění. Příčina setkání proč právě tento člověk, proč souhra náhod spojila na první pohled nespojitelné, proč mám pocit porozumění beze slov.
A u nás nakonec i slova padla. Tedy u nás doma. Přiznání k vině, která žádnou vinou není. V naší domácnosti rozhodně ne.
A tak můžeme zlehka dál žít a těšit se na překvapení z dalšího uzavření kruhu...

... sklenka a dva špunty. To je fotka pro mého Muže. Byl včera tak unavený a chtěl nám otevřít čerstvě vytaženou láhev z lednice. Láhev červeného šumivého vína. Polil podlahu, berana, sebe, zbytek moučníku i prádlo na žehlícím prkně. V minutě jsme společně nepatrné škody zlikvidovali. Nakonec politý zbytek moučníku zlikvidoval sám. A my s Evou jsme došly k překvapivému zjištění, že šáňa moc neubylo. A volná páteční zábava u obývakového stolu mohla začít. A bylo to příjemné ukončení pátku...

A až někdy Muž otevře můj blog, uvidí, že je vše v pořádku. A pozorný čtenář správně odhalí, že po šumivém víně následovala ještě jedna bezpečně otevřená láhev. Rudé víno s klokanem.