Žena

Když máte za dítě Ženu, bývá to někdy těžké.
Nebývá zvykem aby ste byla Ženě vrbou, její důvěrnicí, rádkyní. Vy jste matka. Jste matka ctěná, respektovaná a milovaná. Ale nejste ta s kým sdílí svůj vnitřní svět.
Když jste matka dospělé Ženy koušete si jazyk a předýcháváte svoje názory a životní rady. Přitom by jste jich měla tolik poruce. Stačí naznačit a už je chrlíte z vašich útrob a dospělá Žena sedí, drbe se na čele. To je dobrý. Pak najednou tiše zazní "ach jo" a ona se zadívá někam hloboko do nechtů a vy víte, že jste toho řekla sakra moooooc, že nejste k tomu oprávněná, že nejste.......nejste cizí ženská.
Tak moc dobře to znám, tak si to pamatuju. Bylo hodně z mého soukromého života, co bych nikdy mé milované mamince neřekla, nesvěřila se ji. Když jsme dospělé Ženy, nechceme obtěžovat a užž vůbec ne zraňovat své matky. Od toho máme přítelkyni, kámošku nebo docela cizí ženskou. Jen ne proboha matku.
Tak se stává, že vaše Žena má trápení a vy mlčíte. Neplníte si povinost, kterou se domníváte, že máte. Vy nepomáháte, nevstupujete do života své ženy že snad ani nejste proboha matka.
Moc bych si někdy přála vstoupit do kůže jiných matek, pro které jejích děti zůstaly a zůstanou dětmi na celý život a hotovo. Jestli je Karlovi 40 nevadí , je to prostě Kárlík a jen ona ví co je pro něj nejlepší, dyť je matka!
Když má moje Žena trápení je uzavřená do sebe a rovná si hlavu. A já matka dospělé Ženy ji nebudu rušit, budu respektovat její dospělý věk.