Po roce Šíma

... černé ovce. nebudeme patrně jen my.

Stává se i v "lepších rodinách", že babi a děda vidí svoje vnouče jednou za rok.
Dospělí si ze svých vlastních dětí dělávají rukojmí, to když začne nesmyslný boj.

A tak i my Šímu nevídáme resp. vídáme, jen když je vhodná konstalace paranoidních hvězd.
Na Šímu včera čekala oslava ze všech oslav nejprapodivnější.
Oslava, kterou by mu snad i mohly jiné děti z nemoderně normálních rodin závidět.
Považte slavil Mikuláše, Vánoce, svátek i své dvanácté narozeniny. Vše v jednom.
Jednu pečlivě zabalenou krabici s dárkem jsem postavila na zem ke květináči s palmou.
Efekt jsem docílila, protože hned vyprsknul smíchy a pochopil, že se jedná o dar Vánoční.

...jsem trochu záměrně celý víkend v práci abych nenarušovala kruh.
Aby se děda s vlastním vnukem mohl sblížit. Abych nebyla překážka.
Protože se stávalo, že byl Šíma trochu navedený a měl problém podívat se mi do očí.
A já ho nechci trápit vlastní přítomností.
Přednášky o zlé babě co jim vzala dědu a s ním životní jistoty už snad neslýchá nebo si je umí už moc dohře přeložit.
Neúnavně doufám, že nastane procitnutí ze zášti a zloby panovačného postoje.
Možná už i nastalo, jen se neví jak se "vyhodit z kola ven".
Já si totiž pořád myslím, že můžeme být sice trochu poslepovaná ale pohodová rodina
Vždyť všichni máme srdce na pravém místě.

Na fotce: dort jsem pro Šimonka vytvořila před čtyřmi roky. Bylo mu tenkrát osm. Dort je pořádně přeplácaný, no ale zkuste vymyslet jak udělat dort moře. Moře jako správná ryba má tak rád :o)
A já doufám, že se mu budou líbit i dinosauři v O2 aréně - dárek k letošním narozkám