Když jsem tento týden přesvědčovala Gabro aby svůj blog otevřela ...aby se nebála říct svůj názor pěkně nahlas...ať si počte kdo "chce" a vyvodí si svoje...nemyslela jsem, že nastane situace, kdy bude pnutí o zavření mého blogu víc než svědivé. Záměrně jsem nechala den uplynout abych získala trošičku nadhled...zklidnila si mysl...emoce .
Trochu Jiráskoviny: před časem s vidinou víkendů, kdy jsme u nás doma pečovali o děti nebo babičku Marušku - jsme se s Pepou shodli, že si zasloužíme víkend "jen" pro sebe...jen my dva a Holynky...
...jenže zazněl telefon a v něm prosba, jestli bychom nepohlídali Sofinku. Pepa řekl NE a zavolal mi do práce, co já na to....já řekla taky NE...jenže už když jsem pokládala telefon...rozleželo se mi to ....mělo se jednat jen o dvě hodiny...vztahy s Pepovo dcerou v minulosti nebyly žádné a momentálně je na Sofinku sama...potřebuje pomoct...prostě vyměknu a volám vzápětí zpátky, že JO...má se jednat jen o dvě hodiny z víkendu...i když je mi jasné, že to bude víc... asi čtyři ...no prostě půlden...zbývá jeden a půl dne čistého víkendu...to bude stačit na pořádný úklid ...osázení macešek...kino....povídání si s Pepou u skleničky dobrého vína...taky speekování....kousek knížky...pořádné procházky s Holynkama....no prostě v pohodě.
Situace se vyvinula, že místo v poledne, vyzvedáváme Sofinku už ráno.. před obědem přichází od její maminky SMS...prý nemám vařit... na oběd si prý všichni dojdeme do restaurace...prý nás zve....jenže já vařím...radši...prostě syndrom slepice co mám....navrch pečeme se Sofinkou muffinky...ty Sofinka miluje.... posíláme i Michalce po tatínkovi, který dorazil k nám pro zapomenuté Michalčiny léky...jdeme i nakoupit......a dostáváme další SMS, že si maminka pořád nekoupila boty a bude se muset přesunout z jedné strany Prahy na druhou...do jiného nákupního centra....jdeme se Sofii na hřiště....a na procházku s Holynkama....další SMS přichází odpoledne....boty nejsou ani tam, musí do jiného NC....na další stranu Prahy...velký problém....nakonec maminka s velkou péčí doráží večer...jestli prý dítě jedlo... a pilo ...a co...a kolik ....nezvládáme situaci, protože:
jsem odpoledne Pepu upozornila, že je nutné vystavět "hranice"....chci pomoct všem...nejradši každému, kdo se tváří jako chudák...jenže mi dochází síly...potřebuji spánek...na noční směny pracuji od svých téměř 48 let...ne jako mladice, to se snad dá zvyknout...režim dvanácti hodinových směn není pravidelný...mám z toho biobordel...zároveň moc dobře chápu, že kdo to nezná z vlastní zkušenosti, neví co to je....některé příbuzenstvo (třeba) poukazuje, na práci svých známých ve zdravotnictví...jak musí stát celou noc na operačním sále...a co já tam v Metru...jenže já upozorňuji všechny, že jestli Vás i uložím do pohodlí vaši ložnice a zakážu Vám spát...budete na tom ráno bídně...a když to udělám tři noci po sobě...budete mě nenávidět a se mnou celý svět...těžko budete v sobě probouzet empatii s jinými...musíte spát...jak dlouho?...to nevím...to je otázka na kterou neznám odpověď....a i když mi tuhle otázku položí můj mírumilovný Pepa...dokážu být hnusná ...agresivní
...stejně jako v sobotu....Pepa už moc dobře zná moji "náladičku" ...nejsem svatá co jí hlínu....a snad proto uděluje lekci dceři, že tohle se nedělá...že domluva zněla jinak...že jsme původně vlastně nechtěli a přesto, vyšli jsme vstříc...
... ani nedomluví svým klidným tónem,tak jak jen on to umí...normálního člověka neurazí...naoplátku..ozývá se smršť nehezkých slov a výčitek...prý je nám Sofi na obtíž..ona je na všechno sama...jednou chtěla pomoct a my takhle....a další a další palba výčitek...brní mi hlava z toho křiku....
A mě to mrzí....z několika důvodů.Hlavní je ten, že nevíme kdy a jestli někdy uvidíme Sofii...mám ji moc ráda...a přesto, že nejsem úplně rozmazlovací bába...viděla jsem moc dobře jak září, když mě ráno na nádraží uviděla......chce pořád fotit jako babi :o)..mám ji ráda...Sofinku zvířátkovou...nevadí ji, že ji Holynky okupují....Nelynka jí dává pusinku....zvykla si na nás....na naše doma...chtěla u nás spinkat...mluvila pořád o Michalce...je nemocná spinká v postýlce ...doma s tatínkem a maminkou....má horečku....vytvořili jsme za tu kraťoučkou dobu co se s ní stýkáme jakési rituály...hry... aby si pamatovala, co znamená jít k dědovi a babi (neznala to)...a nyní se bojím, že je tomu konec.
Mrzí mě, i to, že jsem "nedržela hubu" člověk čím je starší měl by být moudřejší....nejsem....Pepu jsem nastartovala já....nejsem na sebe pyšná!!!
Pepa moje děti nekritizuje...nechovají se ale tak...já sama bych si to nepřála...dám jasně najevo svoje hranice...abych našlapovala potichu...a oni ví, že je mám moc ráda...a i to je projev lásky...i oni mají hranice....jsou slušní dospělí lidé...ohleduplní...i jejich partneři.
Mohla bych se uklidňovat tím, že maminka Sofie mi nelogicky vytkla...jak by se mi líbilo chodit v kozačkách, když je už jaro...že si ty jarní střevíce musela přece koupit...a to chce čas...jeto přece takový problém sehnat ty správné boty !
A já si myslím, že když máma chodí v kozačkách na jaře, není to jistě nic příjemného...jenže....jak je příjemné, že dítě chodí na jaře v kozačkách? ...to se prý bude řešit příští týden...jenže Pepa řekl, že nebude moct hlídat...já řekla popravdě....že budu v práci ...nemůžeme hlídat ani jeden.....strašně se naštvala.... nechápeme co to je...nakupovat s dítětem.
A tak jsme jako "opaření"...nemluvíme ani spolu...až v neděli...začínáme pozvolna plnit naši představu o společném víkendu...vím co cítí můj muž ...i on ví jak se cítím já.
V neděli jsme koupili macešky...a než jsme je koupili,...dlouze jsme se procházeli s Holynkama...jen kino jsme nestihli, žádná trága... kupuji nové DVD...s lákavým názvem..."Jíst, meditovat, milovat!"...(Radko, na tvoje doporučení)...kupujeme i ryby, víno je doma....a děláme si večer pro nás dva, vlastně čtyři :o).
Blog nezamykám...jsem příliš stará abych se bála říct svůj názor, nezlobte se proto..nepohoršujte se ... a nikdy neříkejte nikdy...ascensore :oD
Aranelko,
OdpovědětVymazatnetrap se, vím , že to asi nejde, ale tohle se opravdu nedělá. Pokud chtěla chvíli a z té byl den, měla pokorně poděkovat. Základ slušnosti. Hranice musí existovat. Někdy se špatně určují, ale musí být. Jednou někdo řekl, když jsem vstoupila - charita přišla. Od té doby si dávám na hranice velký pozor. A hrozně si vážím pomoci, není samozřejmá. Zloba,závist ano. Myslím na tebe,držím pěsti. Snad rozum zvítězí.
PS: co já bych dala za hlídání babičkou na 2 hodiny :(
Moc by mě mrzelo, kdybyste svůj blog zamkla. Už jsem přišla o Gabro, ještě o vás, to by bylo moc... I když už jsem taky pochopila, že na blogy nechodí všichni jen s dobrými úmysly :-( Je smutné, že naši blízcí tak zneužívají ochoty pomoci. Sleduji, jak valem ubývá lidí nápomocných a přibývá "vyčůránků". Je mi z toho úzko.
OdpovědětVymazatDobře že jsi se vypsala, i když je to smutné vyznání, nu což prostě hnusná realita života :o(
OdpovědětVymazatDívám se na ní stejným pohledem jako Ty, ne jako babička, ale jako máma a žena a mám naprosto stejné pocity jako Ty!
Hlavně doufám, že už je po společné neděli s panem Pepou lépe.
Já bych seřvat rodiče asi nedokázala, také se mi nelíbí nějaké věci (to by nebylo normální), dokážu říct svůj názor a jasně a nahlas ho říkám, ale než bych mnohdy ublížila, a zbytečně vyvolávala konflikt, zaskřípu si zubama, vypovídám se cestou domů manželovi, ale jim ubližovat nechci!
Já myslím, že zavolá nebo přijde, pokud je to dobrá máma, tak kvůli Sofii to udělá!
Aranelko,je mi to líto.
OdpovědětVymazatMladá si neumí vážit vaší ochoty,a vyčůraně jí využila.A to se nedělá....Přestřelila a místo uznání své chyby hází vinu na vás.Tomu říkám sprostota.
Myslím,že je dobře,že jsi se ozvala.Chápu,že se obáváš,že malou Sofi neuvidíte.Jenže nejde se nechat využívat.
Taky jsem dcera,teď už"jen"snacha a hlídání se u nás koná velmi málo.Ne proto,že bychom nechtěli,ale právě proto,že Míšova mamka chodí do práce a potřebuje si odpočinout.
Doufám,že se to mladé v hlavě rozleží a nebude kvůli své chybě trestat malou Sofi.
Ráda bych potěšila, žel nevím jak. Když jsem to četla, jako bych četla o své švagrové. Ta, když babička, tedy moje maminka, nefunguvala podle jejích představ,protože asi ona jediná na světě má děti a nikdo jiný to prostě nedokáže pochopit, ji trestala tím, že k ní prostě vnoučata nepustila. A babička, protože děti vidět chtěla, srazila paty a fungovala podle nastavených pravidel. Já říkám ne, stokrát ne. Pomáhat ano, ale všechno má své hranice / taky jsem doma ta zlá teta:-(. Některří lidé žijí v dojmu, že všichni musí skákat podle nich,že nemají vlastní život, protože oni (respektive ony) porodily to dítě. Jsem plně na Vaší straně a věřím, že bouře se přežene. Ono někdy, když člověk ukáže, že se nedá, zabere to. Ale chápu, jak to člověka mrzí a držím palce, ať je líp. A lobbuji za nezamčený blog, chodím sem moc ráda. Načerpat sílu, energii a optimismus. A tak ho kapku posílám zpět, na oplátku:-)
OdpovědětVymazatAranelko, držím palečky, ať zase svítí sluníčko :-) Nic si nevyčítej /nevyčítejte .... ale ono se snadněji píše Ty/, Sofinky maminka se nezmění - však k Vám taky Sofinku dává jen proto, že Vás teď potřebuje - bohužel. Chvíle, které Vám se Sofinkou vyměří, si užívej - ať si Vás malá pamatuje jako prima babi s dědou - však přijde čas, kdy si o návštěvu u Vás sama řekne :) A prosím, nezamykej - Gabro mi sice blog zpřístupnila, ale bojím se, bojím, že se strhne lavina :-(
OdpovědětVymazatMilá Ivo, bohužel to tak v našich končinách bývá...zlost a závist...mohla bych opravdu psát i romám :o)
OdpovědětVymazatMilá Ali, moc děkuji za podporu! Gabro stačí myslím jen požádat...snad i ona se v komentech dočte :o)
OdpovědětVymazatMartinko, zejména vztah "matka a dcera" bývá komplikovaný a protože jsem měla maminku a mám i dospělou dceru ne vždy bylo klidno a vlídno :oD Jenže abych se chovala hulvátsky k rodičům nebo je léta ignorovala...to mi hlava ani srdce nebere...přestávám mít slitování
OdpovědětVymazatMiško, moc ti děkuji za podporu. Jsi rozumná ženská. Mladé bude so nevidět 36 let, tak ti nevím jak to bude.....:oD
OdpovědětVymazatJitko naopak, potěšila jste mě a moc!!! Kapku optimismu od Vás ráda přijímám :o) a děkuji za pochopení, podporu. Jo, vydírat dítětem to je snadné, no....a není sama. Toníčkova maminka (sestra téhle maminky) má ještě Šímu, kterého vidíme 2x do roka, protože je mu 13let a sám si nás žádá. Ovšem nejmladší Johanku(2,5 roku), tak tu jsme ještě neviděli...za trest...zlobíme a žijeme dle svých představ...nikoliv dle představ dospělých dětí. Vidíte a můj muž jsem pořád přesvědčena, že je velice slušný a kultivovaný člověk...tak si říkám, že měl mít asi tu třetí dceru...tu Marušku z pohádky :oD
OdpovědětVymazatMilá Sam, "samo"zřejmě mi tykej :o)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za podporu, vím nezmění, je na to už bohužel stará. Blog nezamknu...ať se věci dějí :o)
Mám také dvě malé děti a i když někdy došlo k třenicím, tak mi vždycky bylo líto, že by přišly o kontakt s prarodiči,to jsem je radši poslala k prarodičům samotné a počkala až se moje emoce "usadí". Je to celé taková nešťastná situace...
OdpovědětVymazatCo na to říct??
OdpovědětVymazat1. Nebejt hodnej a za 2.nesnažit se vyhovět... nojo kdyby mi to taky šlo aplikovat v praxi.
Krásně jsi to popsala- taky často podléhám kouzlu potřebných- "on je chudák, musím mu pomoct, vyhovět"- a my jsme se o tom zrovna včera s Wlkem bavili: vyhovíš jednou-jsi opěvován, vyhovíš podruhé- už se na tebe pohlíží, že se s tím malinko počítá- a potřetí? To už je zvyk a už je tu i spousta zlepšovacích návrhů, jak by to měl dělat líp!! Většina populace tak funguje.
Mamka nám pohlídá,když jdeme za kulturou-ale to předáváme děti připravené ke spánku. O víkendu nás to ani nenapdane! chodí do práce, chce klid.Děti jí dám, když si o ně řekne, jinak je všude taháme s sebou-a kde to nejde-máme služby.
Ona se maminka uklidní, nevím, jestli uzná svoji chybu, ale možná bude příště ostražitější na dodržování úmluvy a jízdního řádu. Hlídače si člověk musí hýčkat :-) Vím, o čem mluvím!! jsou vzácní a mooc potřební. ;-)
Večer na viděnou! :-))
Znám, znám, znám... je mi sice jen 23, ale i mladší generace má své potřeby a zájmy, které musí ta starší pochopit... a je to tak i naopak...
OdpovědětVymazatChybí nám všem pokora...
Co k tomu ještě napsat...Snad jen, že je dospělá a uvědomí si, že mohla alespoň zavolat a zeptat se, jestli vám nebude vadit, když se zdrží. Tohle se prostě nedělá.
OdpovědětVymazatDržím palce, ať se to mezi vámi vyjasní, byla by škoda, kdyby to odnesla Sofinka.
Teta, co si budeme povídat... :-( Já sice blog zamkla, ale je možné, že ho za čas opět odemknu. Teď mi to vyhovuje tak, jak to je. Cítím, že ještě je stále dost "otevřených" ran a možnost zneužití... Ale pokud bude chtít někdo z vás, co jste ke mně rádi chodili, přístup, stačí mi napsat mail na gabriela.kutalova@seznam.cz Ráda Vás pozvu... G.
OdpovědětVymazatAranelko, vůbec nevím, co napsat...v okolí znám tolik podobných "vyčůraných" lidí...co já bych někdy dala za to, kdyby mi někdo hodinku dvě pohlídal Jeníka..a jak bych byla vděčnáááá, že s ním nemusím jít na nákup...
OdpovědětVymazatNezavírej blog, prosíím, je mi tu s Tebou a s Holynkama hezky. Ale máš pravdu...i já jsem s blogem chtěla nedávno seknout...
Moc Ti fandím...
Milá Aranel,
OdpovědětVymazatjá sem k vám nakukuji už delší čas, až dneska jsem si dodala odvahy se připojit ke komentářům. Motivoval mě váš příspěvek. Za měsíc mi bude 40cet a před 15ti lety jsem si vzala rozvedeného muže se dvěma dcerami. Dneska je jim 35 a 32 let. Vztahy, které fungovaly se rozpadly a já ani nevím proč. Jedna má partnera, druhá je singl, který pohrdá každým chlapem a svým šťastným tátou snad nejvíc. Máme spolu 12ti letá dvojčata kluky a tak se naplno věnuje jim. A nevztah s dcerami ho hodně trápí. Nějak se mění celý svět, lidi se od sebe odtahují a duší, jako jste vy a ženy, které se tu potkávají, je jako šafránu. Tak vydržte, mě moooc pomáháte. Mějte se hezky a nakoukněte ke mně (http://rasimda.blogspot.com/).Vaše Radka
Uf, ještě pořád se divím, jak různí lidé mohou být. Jsem opačný extrém: tolik se bojím, že rodiče či tchánovce budu hlídáním obtěžovat, až si občas stýskají, jak málo se s dětmi vidí sami :-o
OdpovědětVymazatNu, Aranelko, já bych strašně chtěla babičku jako jsi ty (ovšemže k těm , co již mám doma). Takovou, která miluje svou vnučku, která se vzdá části svých plánů, aby pomohla, která si láme hlavu s tím, jak holčičce udělat krásný den...
Ale pomoc se nesmí stát zneužíváním a povinností. To moc dobře víš, proto jednáš tak, jak jednáš. Správně.
Aranelko, věřím, že hranice jsou taky jednou z forem lásky! I tak by se maminka Soffinky brzy dovtípila, ..že něco houstne..a proč žít v otaznících. Doufám, že vše dobře dopadne!! Držte se a mějte se hezky.
OdpovědětVymazatMilá Mariko, tvůj postoj chválím, je to idelál. Jenže u nás to tak cítím nebude, to bychom nebyli s dostatečně potrestáni.
OdpovědětVymazatudělali jste dobře.
OdpovědětVymazatto že to nepochopila maminka Sofinky je věc jiná. Někteří nepochopí nikdy, ač to člověka hodně mrzí.
Váš blog mám moc ráda, zamčení by mě mrzelo.
Aranelko, ach, jo, nějak tohle nechápu, trestat rodiče na vnoučatech:-(. Já s tchánovci vycházím dá se říct velmi dobře, ale jsme ob dvě generace a prostě v něčem se absolutně míjíme, vloni, když jsem na tom byla psych. špatně, tak jsem to už holt přecházet mlčky nedokázala a došlo i ke konfliktu, ale vždy jsem si říkala, že děti je mají velice rádi a nechci jim bránit v kontaktu s babi a dědou(zvlášť když vím, že už tady taky dlouho být nemusí:-(.Jednu dobu jsem tam prostě o víkendech odpoledne co chodíváme nechodila a chodil s nimi jen muž.Ale chci aby děti měly ty nejlepší vzpomínky.. a souhlasím s tím, že hranice jsou důležité. Já jsem moc vděčná, že babička si děti ochotně vezme k sobě, snažím se toho ale nezneužívat,no teď v neděli jsme s mužem byly v kině skoro po 10letech:-) a děti spaly u prarodičů-ale počítala jsem i s tím, že nás mohou odmítnout. Děti byly nadšené:-)))
OdpovědětVymazatMilá Wlčice, Eliško,Moniko, Gábi,Amélie, Halkači, Mio, Lucko, Janko a nakonec i Radko, (kterou tímto vítám) moc Vám všem děkuji za vyjádření Vašich názorů a postojů k naši domácí neveselé události.
OdpovědětVymazatJá čím dál získávám odstup, tím je mi hůř. Jsem si jistá, že bylo namístě vznést výhradu, protože prostě existují lidé, kterým podáme prst a vemou si celou ruku, jenže....pokouším se na věc dívat očima té druhé strany...vždy to tak dělám, když nejsem si jistá svým rozhodnutím...a nevidím se hezká a hodná....spíš jako vetřelec, který zastává místo macechy...a diktuje....a tak pošlu majlem....jakýsi pokus o smír...ale určím podmínky a hranice předávání Sofinky...mám jen dva volné výkendy, takže z těch uberu pátek odpoledne plus sobotu...a tak mi zůstane volná neděle...ostatní víkendy jsou pracovní a máme doma Marušku...je to jediná možnost, jak by mohlo vše fungovat...dítě si přebereme a v určitou hodinu předáme na nádraží...maminka bude moct s tím počítat a udělat si svůj program...a Sofie bude pravidelně u nás... tak du na to, du psát
Aranelko, držím pěsti, a´t maminka Sofinky pochopí a dojde jí to... a ať to funguje a vy si můžete uživat vnučky...
OdpovědětVymazatNo Lidu...už jsem to svoje řekla..tvůj Pepa je hodný muž a to je někdy taky k ničemu..zůstań svá...
OdpovědětVymazatTvá snacha je sobeček a ty taky nakonec víš, že vás využívá...kdyby ses rozkrájela, stejně dobrá macecha nebudeš...Zase vám Sofi dá, až se jí to bude hodit...a obávám se, že až se jí to hodit nebude,klidně vás zase odstříhne..v jejím věku se asi nezmění..
Užívejte Sofi,když to jde a kašli na to,co si ona matka myslí..
Aranel, jsi úžasná a já smekám. Sama jsem "macecha" a myslím, že Tvoje gesto bych udělat nedokázala. Ale zase je fakt, že mé dvě "dcery" nemají děti, tak jsem v jiné situaci. Držím pěsti, aby to dobře dopadlo a tvůj úžasný krok směrem k Sofince a její mamince dopadl dobře. Děkuji za komentík na mém blogu. Měj hezký večer, Radka
OdpovědětVymazatAndy, kdybych si byla jistá, že Sofii uvidíme v příštím pololetí :o))) tak nic nedělám ale bojím se, že to bude do jejich patnáctých narozenin.
OdpovědětVymazatPoslala jsem před chvíli mail (trochu mi to trvalo, než myšlenky uzrály:oD) a je to spíš návrh o předávání Sofinky kdy a jak, žádné vášně, omluvy...emoce a výlevy.
Radko nejsem, jen chci občas vídat tu malou. Hezký večer všem !
Aranelko, jsi úúúžasnááááá. Kéž bych měla takovou tchýni.
OdpovědětVymazat