...nemělo to tak být ... až v sobotu telefon...Sofinka k nám NE... ale můžeme my za ní...tak ráno vařím smažíma peču ....
.....a vyrážíme abychom stihli přivést oběd....stíháme.... jen čas, kdy jsme přijeli my za Sofinkou byl vyměřen (světe div se)...tatínkovi.Velké dilema v Sofinčině hlavičce jsme vyřešili slibem, že až ji tatínek přiveze z procházky a cukrárny zpět, vrátíme se za ní.....
... zatím jedeme do sousední vesnice k jiné babičce u které pobýval na víkend Šimonek. Přivezli jsme mu vrtulník, který dostal k Vánocům ale jaksi nebyl ready...až nyní...a kluk měl evidentně radost.......poseděli jsme, vypili čajík, pochutnali si na masové roládě a domácích okurkách... popovídali s druhými prarodiči a po obdržení sms.... Sofinka je už doma můžete...sedli jsme do auta a jeli zpět....Sofinku si bereme radši ven ...nakonec venku je krásně...
...sledujeme přírodu....
...traktor na poli....
... přidá se k nám kočička...chce s námi kamarádit ....
...ale Holynky nechtějí....
... babičko vyfoť mě...budu se usmívat :o)
...na závěr procházky zavítame na místní hřiště....prý staré a ještě socialistické ale nám i Sofince se docela líbilo a na vyblbnutí dítěte je postačující.
Předáme Sofinku...vracíme se zpět pro Šímu, kterého vezeme k němu domů...jen před barák...nejsme vítáni...nepřekvapuje nás to už...pro změnu naskakuje Toník s kamarádem...vezeme je do Prahy.Taková normální neděle nás nežádaných... nechtěných....co žijeme jinak než by kdo chtěl...každý má jistě jasnou představu o našem "společném" souznění....už nás to přestává trápit...víme moc dobře, že když teče do bot ... býváme i dobrými.
No, Aranelko, nemáte to teda jednoduché...:-(.
OdpovědětVymazatDěti mají kolikrát víc rozumu než dospělí, resp.ještě nejsou zatíženi (nejen)předsudky.Kéž by pochopili...je mi to líto.
Aranelko, užívej vnoučat a na dospělý nehleďte... Já to nemůžu pochopit... Kolik zloby se v nás bere :-(
OdpovědětVymazatA možná by jsi nám, méně chápavým, mohla udělat nějaký seznam vašich vnoučat, mám v tom krapet zmatek :D ;-)
Je fajn, že je tu souznění, jinak musím říct...nechápu.
OdpovědětVymazatTeda, při čtení tohoto příspěvku se mi kouří z hlavy a snaším si dát dvě a dvě dohromady. Nende mi to. Jsem mimoň!
OdpovědětVymazatNo, stejně nejdůležitější je, že jste si to užili vy a děti!
Já se v tom už vyznám :-). Nicméně tak trošku "Kocourkov"...
OdpovědětVymazatJá se v tom tedy nevyznám vůbec :-), ale to nevadí. Hlavně, že jste si dětí užili a ony vás. To je nejdůležitější!!!
OdpovědětVymazatTak to já v tom mám jasno. Ty co upírají dětem právo na babičku s dědou jsou úplně, ale úplně pitomý. A je jedno, jestli to jsou vlastní nebo nevlastní. Co já bych dala za to, kdyby moje nejmladší mohla k babičce. Nemůže, už umřela a je mi hrozně těžko, když slyším jak je někdo tupej a odstrkuje tak prima babičku a dědu jako jste vy dva. Já vás beru hned.
OdpovědětVymazatIva to napsala skvěle :-).
OdpovědětVymazatA jinak...nechápu,asi fakt nikdy nepochopím,že vám "děti",teď už dospělí,nepřejí.Ách jo :o( !
No, co říct...lidu, bude trvat dlouho, než ty Pepovy kozy dojdou rozumu, dojdou-li ho vůbec:-(
OdpovědětVymazatk příspěvku Ivy: v pátek na pohřbu říkal pan farář: raději za života malou kytičku, než velké věnce na rakvi (narážel právě na rodinné vztahy)
OdpovědětVymazatAranel, i když je to extrém, tak si říkám, furt lepší, než žádné vztahy. Klobouk dolů, i tak to muselo být hodně nelehké..
Zvládli jste to suprově. Jste zkrátka super!!! A fotky kráásné! Kéž bych já měla takovou "babičku s dědečkem" pro svoje děti.
OdpovědětVymazatMilé dámy, moc vám děkuji za komentíky.
OdpovědětVymazatJestli dovolíte, malé poučení: Nerozmazlujte bezmezně své děti, nemeťte jim cestičku vždy a všude a za každých okolností...vychováte z nich nešťastníky, kteří se nemůžou smířit s velikou křivdou od všech ...v práci...rodině... v partnerských vztazích. A jak se odmění Vám za Vaši přehnanou úzkostlivou péči?...budou Vás nesnášet...možná i nenávidět, vždyť jedině vy můžete za to, že jste jim neurčili hranice a nyní jim je určuje nelítostně celý ...nespravedlivý svět.
Aranelko, jsem moc ráda za to, jak Váš víkend proběhl ..... sice to vypadá divně, ale děti jste viděli a to je to nejdůležitější .... Však Ti velcí moc dobře vědí, že Vás potřebují. Držím palečky, ať je vídáte dál za poněkud klidnější atmosféry
OdpovědětVymazatNe všechno lze v životě pochopit, něco se musí jen správně uchopit... vy se o to snažíte a věřím, že to vůbec není lehké a chce to asi hodně sebezapření... a to, cos napsala v tom komentáři o umetání cestiček, to podepisuju a je to tak a ne jinak. Pečovat, milovat, ale nevytvářet "sterilní prostředí"- ono to padnutí na ústa pak míň bolí- nebo se alespoŇ rychlejc hojí... no nic, vám dvěma fandím! ;-)
OdpovědětVymazatMáš můj velký obdiv! Mohla by jsi být jako oni - nadutá, nafouklá, naštvaná ..... ale Ty nejsi jdeš, pokračuješ a konáš - i přes to všechno špatné.
OdpovědětVymazatA Tvé poučení - ááách jo - tak pravdivé - já vím - když já jsem právě ta co ta svá malá srdíčka brání a chrání a nad druhou stranu si vždy říkám nesmíš, aby - kdyby - jednou, no jo není to jednoduché.