
...nemělo to tak být ... až v sobotu telefon...Sofinka k nám NE... ale můžeme my za ní...tak ráno vařím smažíma peču ....



.....a vyrážíme abychom stihli přivést oběd....stíháme.... jen čas, kdy jsme přijeli my za Sofinkou byl vyměřen (světe div se)...tatínkovi.
Velké dilema v Sofinčině hlavičce jsme vyřešili slibem, že až ji tatínek přiveze z procházky a cukrárny zpět, vrátíme se za ní.....

... zatím jedeme do sousední vesnice k jiné babičce u které pobýval na víkend Šimonek. Přivezli jsme mu vrtulník, který dostal k Vánocům ale jaksi nebyl ready...až nyní...a kluk měl evidentně radost....
...poseděli jsme, vypili čajík, pochutnali si na masové roládě a domácích okurkách... popovídali s druhými prarodiči a po obdržení sms.... Sofinka je už doma můžete...sedli jsme do auta a jeli zpět....Sofinku si bereme radši ven ...nakonec venku je krásně...

...sledujeme přírodu....



...traktor na poli....

... přidá se k nám kočička...chce s námi kamarádit ....

...ale Holynky nechtějí....

... babičko vyfoť mě...budu se usmívat :o)

...na závěr procházky zavítame na místní hřiště....prý staré a ještě socialistické ale nám i Sofince se docela líbilo a na vyblbnutí dítěte je postačující.

Předáme Sofinku...vracíme se zpět pro Šímu, kterého vezeme k němu domů...jen před barák...nejsme vítáni...nepřekvapuje nás to už...pro změnu naskakuje Toník s kamarádem...vezeme je do Prahy.
Taková normální neděle nás nežádaných... nechtěných....co žijeme jinak než by kdo chtěl...každý má jistě jasnou představu o našem "společném" souznění....už nás to přestává trápit...víme moc dobře, že když teče do bot ... býváme i dobrými.