Montmartre

...nevyšší bod Paříže. Autobus nás vylodil u Mullin Rooge. Pršelo a pršelo a foťák jsem střídavě schovávala pod bundu a opět tasila, tohle místo má atmosféru a čiší tady kouzlo dávných dob. Prostě fotit se muselo i když občas přistála kapka na objektivu...


...vystoupali jsme nahoru až ke kostelu Nejsvětějšího srdce Ježíšova Sacré-Coeur.


...deštěm zmáčeni a ufunění, jsme vstoupili dovnitř, kde je opravdu přísný zákaz focení. Ale měli jsme opět to štěstí jako v Notre-Dame, jen co jsme vklouzli dovnitř, začala bohoslužba.... tiše jsme se usadili do lavice....ani sme nedýchali... možná za půl hodinky nás místní kastelán šmahem ruky vyprovodil. Nějak poznal, že jsme jen chátra turistická. Otevřel bránu a my se ocitli opět venku obklopeni místní žebrotou. Nevadí, i tak zůstaly krásné vzpomínky.
...čekají nás výhledy na město...
.. a narodil se nový sen: vidět ze schodů Sacré-Coeur západ slunce...tak jak ho před časem zažil můj bráška...


...opět se vrháme do víru uliček a ulic...jinak nahoru se dá vyvést takto legračním vozítkem, nebo lanovkou...

... opět procházíme ulice a uličky...


... a já fotím zajímavé domy...


...a lidi...



...žonglující černoušek s akváriem na hlavě...
... všude spousta obrázků...

...místní umělci nás lákají k namalování našich portrétů. ..
...a hraje hudba. Už cestou po schodech hráli každý zvlášť aby se pak dolu sešli a hráli společně...


... Francouzi umí pobavit ...

... kolotoč se točil i za deště ....
...a jedna zvláštní láska z Montmartre...