Mišelíne, Mišelíne...

...krmím tě dobře?
Reaguji na včerejší komentíky k mému nemalému měsíčnímu úbytku váhy. Tak tedy: (pozor jen pro ty co mají čas, příspěvek je obří )
Proč krmím Mišelína ? přesto, že jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že být tlustá je můj úděl.... že už to nemá cenu....že jsem prostě taková....jsou to geny....stres....práce v noci....práce nepravidelná...biobordel
Jenže, nejde mi to pod fous. Prostě nejsem spokojená a klidná plnoštíhlá paní. Založením jsem trochu i sportovní typ, tedy ráda bych skočila do jeans a do trička projmutého v pase. Nemůžu si na ty hábity zvyknout, navíc hábitem nic nezakryju, protože moje figura oplývá typicky ženskými tvary. Prostě velkým trikem nic neschovám, mám zadek a stehna, naopak stává se ze mne typ kredenciózní.
Opět mě začalo bolet koleno....stávkoval žlučník....čokoláda neutlumila moji depku, jen přidala další kilečko navrch...
Kdo jste sledoval jako já americký seriál "nadměrné postavy" (tak nějak se jmenoval) a máte nějaké to kolo navíc, víte jaký strach se mne zmocnil
Tři dny po zahájení mé diety, mne čekala pravidelná návštěva endokrinologie. Trošku se vždy obávám, co na moje špíky pani doktorka ale ona tam nebyla, měla dovolenou. Zastupoval ji starší nicméně šlachovitý sluncem opálený pan doktor. Nepamatuji si vše z jeho vášniplného proslovu, jen zbytky....tak mladá!...co to děláte!....i rajče má kalorie!...to si uvědomte! pak už nic, jen zdvižený prst před nosem.
Jak to začlo:
asi v hlavě. Věčná záhada, co nosí mé jádro (snad pan doktor Koukolík by dokázal vysvětlít)
Jak už jsem psala v prvním příspěvku Krmení Mišelína, nehubnu poprvé. Ale nevydržím...nevytrvám... houpám se....nemám vůli...jsem na sladké a tím jsem taky začla !!!
Rozloučila jsem se s cukrovinkama všeho typu.(nepočítám müssli tyčky. Nosím je naopak u sebe a když nastane správná hodina, vytáhnu ji a sním klidně v tramvaji. Navíc mi zachránili život v Paříži :o))) to samé platí třeba o loupaných mandlích) Ne tím, že jsem je zlikvidovala po vzoru tety Kateřiny i všechen cukr v domácnosti, to by asi nebylo o vůli. Rozloučila jsem se se sladkostma s pocitem, že jsem už sakra velká holka. Sladké patří do pusinek malých dětí za odměnu v rozumné míře. Sladkosti jsou můj antik :o) Nejím je, hotovo basta fidli
V tomto smyslu si pochutnávám na ovoci. Jím hroznové víno, jablka, banány, moje oblíbené pomelo....nakonec i mrkev a kedlubny mi teď připadají sladčí !
Maso ač nejsem masíčková, byla jsem dokonce kdysi vegetariánkou ba i dokonce vegánkou, asi pět let. Toto období paradoxně ustalo z důvdu obráceného. Já hubla, nezadržitelně. Přesto, že jsem jedla a jedla, ořechy, vločky, zeleninu, vitamíny.... Když jsem stoupla po Vánocích na váhu a ukázala při mé výšce 175 cm váhu 58kg a v únoru téměř 56, přiznávám i jsem se lekla. Jenže na jaře se začly opékat na zahradě buřty a světe div se dala jsem si a tím jsem definitivně ukončila toto období.
Nyní jím maso hlavně krůtí (různě ho peču se zeleninou) nebo kuřečí prsní (marinuju, kořením, moc nesolím a mrsk s ním na pánev) Hovězí libové vařené. Přílohy jak jinak zelenina...zelenina...ve vyjímečných případech ovoce.
Zvláštní kapitola jsou ryby. Jím je a mám je ráda. Upravuju je jak mě to naučila moje exšvagrová, která je rodilá švédka a ryby fakt umí. Balím je tedy do alobalu, který pomažu troškou olivového oleje, sypu na ně sůl s příchutí citronu(ikea) a pár bylin. V případě lososa kopr.
Dopřávám si je obden, hlavně tvoří moji večeři popř. oběd. Pokud jsem v práci, mám sebou konzervu tuňáka ve vlastní šťávě. A nepohrdnu zavináčem.
Další bílkovinou jsou sýry a mléko. Mléko nepiju, nemám ho ráda a tím kapitolu o něm uzavírám. Jím jogurty a piju jogurtové mléka. Bývá to moje odpolední sváča. Sýr, konzumuji zejména čerstvý kozí, mozarellu, gervais, lučinu, ve vyjímečných případech český eidam. Ach jo.
Komu by se zdálo, že nevařím, nemá pravdu. Vařím nyní podstatně častěji a docela chutně. Tak třeba polévky. S ohledem, že venku nebývá už nic moc počasí je třeba se prohřát teplým jídlem a polévky jsou mím oblíbencem. Navíc je všude krásné čerstvé zeleninky dosti. Tedy základ malinko orestovaná zeleninka na olivovém oleji - žádný jiný tuk nepoužívám(občas máslo jen malilinko), k zahuštění polévky používám červenou čočku, která se snadno rozvaří a navíc dá polévce pěknou barvičku. Přidávám i jiné luštěniny, brambory na kousky, nebo hrst ovesných vloček, houby. Nikdy nezapomínám na bylinky, čerstvou petrželovou a celerovou nať.
Přílohy jen a jen zelenina, no. Dokonce i to rajče :o)
Pečivo to já ráda i v žracím období jím celozrnné. Mám ráda ty vrstvy chutí, které v bílém rohlíku nenajdete. Celozrnný krajíc chleba opečený v toustovači postraším lučinou. Na jeho půlku si kydnu malou lžičku brusinek. (těch se nedokážu vzdát, tahle snídaně je náš domácí rituál i Miška říká, že si ráno přeje ten náš dobrý suchý chléb :oD)
Občas si dám ovesné vločky do jogurtu ale nechutnají mi, když je krůt, dám si radši polystyrén. Rýžový nebo se sojou.
Nejím jak už jsem řekla sladké pokrmy, mlsky, čokíny a tak. Uzeniny, tučná traslavá masa, sádlo, smažené řízečky, prostě všechno nezdravé, protože nechci jen zhubnout, moje cesta k štíhlé linii je fikaná.
Nejdůležitější v mém počínání je čas. Dokonce budík. Ten jsem si v prvních dnech nastavovala aby mi zvonil (milosrdně) po hodině a půl. Po třech dnech jsem čas prodloužila na dvě a půl hodiny. A to mi zůstaloo. Nyní i bez budíku. Mám Pavlovův reflex a vím kdy mám jíst. i bez něj.
Co s nočníma směnama. Jak jíst ? Víte to někdo? Kolegové v práci mi nutí názor, že pracujeme a tím máme den. Já nevím. Dělám to tak, že v 20:00 hod večeřím (bílkoviny plus zeleninu) a po 22:00 hod si dám zeleninu nebo jabko. Snídám ve 4:00hod. V 7:00 hod jsem doma (vyvenčené Holynky, já po sprše) a du spát. Probudím se kolem poledne, když je u nás Maruška dřív, asi v deset. Co mám jíst v poledne, když je to vlastně moje druhá snídaně? Já to neřeším. Jestli mám chuť na polévku, dám si ji. Když jogurt a vločky nebo chleba dám si to. Pokud budete vědět jak správně tohle řešit a poradíte, budu moc ráda.
Piju hlavně vodu s citrónem. Máme doma na stole skleněný džbán s vodou s v něm vymačkaná půlka citronu nebo limetky. A vařím si čaj nečaj. Červený keř z jižní Afriky známý pod jménem rooibos. Nejradši s aromou vanilky. Nepohrdnu ani jinými čaji ale nic speciálního. Zelený čaj nepiju, nemám ho ráda. To už spíš oolong. A ráno samozřejmě Ceylon OP Dimbula Uduwela. I ten patří u nás doma k ustálenému rannímu rituálu, kupujeme ho sypaný v čajovně.
Rozvrstvení dne, nu ráno jak už jsem psala začínám chlebem nebo zjednodušeně vlákninou. V práci si dám dva polystyrény a jabko. Dopolední svačina je ovoce. Oběd pořádně hustá polévka. Odpoledne začínám konzumovat bílkoviny. Jogurtové mléko, jogurt ...to je moje odpolední svačinka. Večeře je ve znamení bílkovin v podobě masa ale i sýrů nebo krůtí šunky samozřejmě zeleninka.
Toť vše. Snad ještě dětský talíř. Jídlo nehodlám odvažovat, prostě jím z menšího talíře. Ano v tomto ohledu dítě jsem :o)))
Netrpělivě čekám na Vaše komentíky, názory a kritiky. Jen tak se můžu posunout dál, snad správným směrem.