Mišelíne, je to závislost ?

Tak se opět týden sešel s týdnem, včera nastal čas vážení. Nebudu napínat, je to dobrý!!! mám opět o kilo méně !
Vím, že to dál nepůjde tak snadno a pokusím se tím nestresovat. Tento týden při předávání tukových polštářů smyšlenému příteli Mišelínovi nastali potíže. No jak jen to slušně říct. Zácpa. Pátrala jsem nechápavě po složení jídelníčku, kde jsem udělala chybu. Všechny semaforky sebekoučinku byly zelené ale někde byl problém. Áha. Už vím. Před týdnem jsem si ve snaze zvýšit procento bílkovin, přidala plátek tvrdého sýra k zeleninovým a ovocným svačinkám. No a kdo jste někdy hodoval u rackletového grilu, ví jaký má sýr vlastnosti.
Vlaďka poradila "psylium". Vladi moc děkuji už ho mám. Ufffff.

Ale upravila jsem i jídelníček, u jedné svačinky jsem vypustila sýr a hledala jsem jiné zdroje bílkovin. A našla. Našla jsem bulgur. Příprava tohoto pokrmu je tak snadná a chuť mi vyhovující, že se podivuji proč jsem nejídávala něco tak příjemného dřív.

O čem ještě přemýšlíme s Mišelínem ? Tak nyní v předadventním období, kdy všechny skvělé hospodyňky už schraňují zásoby másla, cukru a vajec, rumu a ořechů pro pečení voňavého cukroví, si říkám a co já ???? Péct cukroví budu, to nemůžu ostatním členům rodiny odepřít. I mně by tato činnost chyběla (peču ráda) a ani byt by Vánočně nevoněl. Otázka zní : jíst sladké? Mám si upéct cukroví s použitím náhradního sladidla? Nebo mám jíst jen malinko, třeba jedno linecké kolečko k snídani?
A nyní položím otázku nejdůležitější: neměla bych se se sladkým rozloučit nadobro? No je to tak, že mi vlastně při správném stravování nechybí. V lednici na mne číhá několik čokolád, v mrazáku zmrzlina ....a nic. Tedy né že úplně by to se mnou nic nedělalo ale ovládám chutě.
Domnívám s , že to sladké byla doposud náhrada za vykouřené cigarety. No jo, je to už víc než šestnáct let co nekouřím ale od té doby mám pocit, že jsem vyměnila jednu závislost za druhou. Že jsem dokázala přestat kouřit ale díky mlsání nedokážu udržet váhu v rozumné míře.

Znám hodně svátečních kuřáků, kteří kouří jen mimořádně, třeba jednu za týden,rok ...jenže já vím, že kdybych se přinutila vykouřit cigaretu( dnes už bych se nutit opravdu musela ), tak si tutově půjdu zítra do trafiky pro krabičku cigaret a pojedu v tom znova.
A tak se ptám, neměla bych se podobně postavit ke konzumaci cukru? Co myslíte, nemám udělat všem kokínkům a mlskům rozlučkový rituál, třeba zapálit svíce, meditovat a na závěr nekompromisně otevřít dveře a dát sladkostem navždy pá páááá!?