Mám večerní program

Nutno říct, že od určitého maléru, jsem poučena a navštěvuji zubařské křeslo pravidelně.
Můj strach ze zubařského náčiní je tím pádem menší no ale zase častější. Dnešní kontrola proběhla v poklidu. Žádný horor se nekonal a doufám, že nebude!!! Jen mně moje přepečlivá pani doktorka upozornila, že si neumím čistit zuby. "Faaaakt?" opáčila jsem. "Fakt!" zaznělo přesvědčivě.
Na její pokyn přinesla sestřička několik zubních kartáčků. No vlastně jeden a ten samý, jen v různých barevných kombinacích. "Jaký si dáte?" "růžový" odpovím jistě. A pak mi podala pani doktorka do ruky zrcátko ve tvaru vytržené stoličky abych se mohla dívat jak správně čistit zuby. Šmidlala mi po dásních a směrem přes krčky nahoru a trpělivě vysvětlovala, co je a co není důležité. "A teď zase vy!" vyzvala mne nekompromisně k ukázce, jestli jsem probranou látku správně pochopila. "Ano ano tak je to dobře.... výborně ....a budete to dělat celé večerní zprávy, každý den !"

Pro tento případ jsem si koupila doporučený kartáček ještě jeden. Budu si s ním čistit zuby v práci. A pak ještě sadu malých zubošťourů, jsou to vlastně takové miniaturní čističe lahví, no.
Takže milí a vážení, pokud by ste mě chtěli zvát večer na víno, kávu nebo by ste se mnou chtěli navštívit kulturu, pak se smiřte s tím, že z mé pusy bude čouhat kartáček na zuby :o)))

P.S. pani doktorko, moc si Vás vážím!!! a moc děkuji za lekci čištění zubů. To víte, já si najivně myslela, že když je mi půlstoletí už si vyčistit zuby umím. Člověk se prostě učí celý život :oD


A něco k Mišelínovi.
V sobotu je můj vážící den. Ano, už mám odvahu skákat na váhu. Za poslední týden jsem ubyla jedno kilo. A začínám se cítit skvěle páč se moje tělo souká do velikosti 44. Pomáhá mi nyní můj SEBEKOUČINK (přihlásila jsem se na internetu www.stob.cz na sebekoučink) . Poctivě zapisuji vše co sním a vypiju. Po vyplnění večerního jídla pak netrpělivě čekám, jak se mi vybarví semafory. Je zajímavé, že pořád bojuji s nedostatkem bílkovin. Zařadila jsem tedy plátek sýra, nebo kousek tvrdého tvarohu i k svačinám. A je to hned znát i žaludek je zaplácnutější.

Jak vařím. No mám to rozhodně mnohem snažší, než mámy od početné rodiny.
V pátek mne překvapil Pepa. Přišla jsem domů po své šesté dvanáctihodinové směně odpracované za minulý týden. Měla jsem všeho dost, vlezla jsem si pod sprchu a navlíkla pak rovnou pyžamo. V tom dorazil domů Pepa a přinesl nám salát CÉSAR z naši oblíbené restaurace. To bylo radosti. Tedy jen krátce, hned jsem po zásluze vytuhla.

O víkendu jsem vařila hovězí guláš. Prostě klasika, nevařím ho z tlustého masa ani nezahušťuji moukou. Tentokrát jsem dala jako základ nejen cibuli ale i nastrouhanou kořenovou zeleninu. Na talíř jsem si vyndala hlavně kousky masa a k tomu čerstvou zeleninu. Jó, zelenina je mi nyní chlebem.
V neděli jsme měli pečené kuřátko, tam není problém si odloupnout na talířek prsíčka a přidat kus zeleniny.
Pořád vedou husté zeleninové polévky. Tento víkend byla jakási zelňačka. No žádná klobása se v ní neplavila a zelí jsem do ní nakrájela čerstvé.
Jím už po třech hodinách.
Nejhorší je, že zanedbávám pohyb. Ne že by nebyla chuť ale nebyl čas. Tento týden byl mazec, byla jsem ráda, že jsme každý den zařadili s Pepou a Holynkama dlohé procházky.