Mišelíne, je to závislost ?

Tak se opět týden sešel s týdnem, včera nastal čas vážení. Nebudu napínat, je to dobrý!!! mám opět o kilo méně !
Vím, že to dál nepůjde tak snadno a pokusím se tím nestresovat. Tento týden při předávání tukových polštářů smyšlenému příteli Mišelínovi nastali potíže. No jak jen to slušně říct. Zácpa. Pátrala jsem nechápavě po složení jídelníčku, kde jsem udělala chybu. Všechny semaforky sebekoučinku byly zelené ale někde byl problém. Áha. Už vím. Před týdnem jsem si ve snaze zvýšit procento bílkovin, přidala plátek tvrdého sýra k zeleninovým a ovocným svačinkám. No a kdo jste někdy hodoval u rackletového grilu, ví jaký má sýr vlastnosti.
Vlaďka poradila "psylium". Vladi moc děkuji už ho mám. Ufffff.

Ale upravila jsem i jídelníček, u jedné svačinky jsem vypustila sýr a hledala jsem jiné zdroje bílkovin. A našla. Našla jsem bulgur. Příprava tohoto pokrmu je tak snadná a chuť mi vyhovující, že se podivuji proč jsem nejídávala něco tak příjemného dřív.

O čem ještě přemýšlíme s Mišelínem ? Tak nyní v předadventním období, kdy všechny skvělé hospodyňky už schraňují zásoby másla, cukru a vajec, rumu a ořechů pro pečení voňavého cukroví, si říkám a co já ???? Péct cukroví budu, to nemůžu ostatním členům rodiny odepřít. I mně by tato činnost chyběla (peču ráda) a ani byt by Vánočně nevoněl. Otázka zní : jíst sladké? Mám si upéct cukroví s použitím náhradního sladidla? Nebo mám jíst jen malinko, třeba jedno linecké kolečko k snídani?
A nyní položím otázku nejdůležitější: neměla bych se se sladkým rozloučit nadobro? No je to tak, že mi vlastně při správném stravování nechybí. V lednici na mne číhá několik čokolád, v mrazáku zmrzlina ....a nic. Tedy né že úplně by to se mnou nic nedělalo ale ovládám chutě.
Domnívám s , že to sladké byla doposud náhrada za vykouřené cigarety. No jo, je to už víc než šestnáct let co nekouřím ale od té doby mám pocit, že jsem vyměnila jednu závislost za druhou. Že jsem dokázala přestat kouřit ale díky mlsání nedokážu udržet váhu v rozumné míře.

Znám hodně svátečních kuřáků, kteří kouří jen mimořádně, třeba jednu za týden,rok ...jenže já vím, že kdybych se přinutila vykouřit cigaretu( dnes už bych se nutit opravdu musela ), tak si tutově půjdu zítra do trafiky pro krabičku cigaret a pojedu v tom znova.
A tak se ptám, neměla bych se podobně postavit ke konzumaci cukru? Co myslíte, nemám udělat všem kokínkům a mlskům rozlučkový rituál, třeba zapálit svíce, meditovat a na závěr nekompromisně otevřít dveře a dát sladkostem navždy pá páááá!?

Seznamte se, Sofie

Říká se, že v každé rodině je "NĚCO". A to něco může způsobit, že vnouče nezná své prarodiče a naopak...
...i my jsme na společné chvíle čekali víc než tři roky....
A tak tiše doufáme, že se všechny nenálady rozplynuli, že si budeme moct společné chvíle se Sofii užívat víc a brzy pozná i další členy rodiny.
A protože je naše vnučka spíš zvířatková než princeznová, tak se těšíme na její seznámení s Holynkama.

Popiska

Ve čtvrtek jsme jeli s Holynkama do Černošic. Konal se tam popisný svod a byl to velice významný den naši Nelynky. Všechno dopadlo dobře a byla tím pádem zařazena do chovu. Nyní už jen najít krásného dandího kluka a Nelynka může mít krásné štěňátka.
Chtěli jsme vytvořit společnou fotku s ostatníma dandíma holkama, jenže ty naše ne a ne se zařadit :o(

Hodně jsme se těšili na Aininku a její Pardubickou rodinu. Aini je sestřička naši Nelynky a jejich společná máma je naše Holynka :o)
Měli jsme ze setkání velikou radost. Je to veliké štěstí umístit štěňátko do tak skvělé rodiny. Aininka je opečovávaná a milovaná všemi členy rodiny.Obě sestřičky si pěkně spolu hrlály a připojila se i Vlaďky Tessinka.

A my ostatní jsme si užili té dandí lásky, jsme do nich blázni :o)


A nejmladšího dandího klučíka si nejen Klárka ale i my ostatní pěkně pomazlili

Ale nejen dandí lásky ale došlo i na rady porady od nejpovolanějších. Do Černošic přijela i Zojka, služebně nejstarší chovatelka u nás v ČR. Chystá se na krásnou cestu do Skotska....
...do sídla spisovatele sira Waltera Scotta. Zde jsou kořeny plemene, které tolik milujeme, Dandie dinmot teriery.
Sir Walter Scott..

A tady Vlaďka a já, fotka pro Vás, naši blogařskou rodinu :o)

Milada

Zavítalo k nám Divadlo na zábradlí s "nedokončenou operou" MILADA.
Toto benefiční představení se konalo na podporu našeho oblíbeného mateřského centra MUM :o), domova pro seniory Bethesdu a o.p.s. Čokoládové děti.
Po představení se konala ještě diskuze s osobnostmi a zainteresovanými odborníky na problematiku xenofobie, šovinismu, rasismu, extrémismu a (ne)tolerance. Tu sme ale vynechali protože máme xenofobního souseda a když Holynky doma poštěkávaj, vytrvale nás prozvání.
Představení bylo fajn, vtipné sklepácké kousky propojené písněmi s velice výraznými texty. Tak třeba jedna píseň oplývala až čtyřmi slovy: "ráno mrkev, večer nic" Jak já tomu rozumím ....jak mě to oslovilo!!! :oD

Ještě se vrátím k jedné dnešní dost důležité a zásadní věci. Po noční jsem si schrupla a mazala na hloubkové sono. A výsledky? Vše je o.k. !!!
No a tak plná optimismu jsem vyrazila do obchodů v centru města, pokoukat jestli se někde nenachází Ježíšek. A jak jsem se tak rozkoukávala, padly mi do oka boty. Nejdřív jsem je minula....a pak se vrátila.....a poodešla.....a vrátila a koukla na cenu.....tak jsem si je spoň vyfotila..... přišla prodavačka .....a vnutila mi je vyzkoušet.....a tak jsem cítila jak by asi byly pohodlné....zula jsem je a pohladila na rozloučenou....a pak najednou....stojím u kasy a platím. Prostě mám nové boty, takové trochu vtipné a nekřesťansky drahé.
Mám pro to jen jednu jedinou omluvu, že nohy nás nosí celý život a my bychom se k nim měli chovat hezky :oDDD

Mám večerní program

Nutno říct, že od určitého maléru, jsem poučena a navštěvuji zubařské křeslo pravidelně.
Můj strach ze zubařského náčiní je tím pádem menší no ale zase častější. Dnešní kontrola proběhla v poklidu. Žádný horor se nekonal a doufám, že nebude!!! Jen mně moje přepečlivá pani doktorka upozornila, že si neumím čistit zuby. "Faaaakt?" opáčila jsem. "Fakt!" zaznělo přesvědčivě.
Na její pokyn přinesla sestřička několik zubních kartáčků. No vlastně jeden a ten samý, jen v různých barevných kombinacích. "Jaký si dáte?" "růžový" odpovím jistě. A pak mi podala pani doktorka do ruky zrcátko ve tvaru vytržené stoličky abych se mohla dívat jak správně čistit zuby. Šmidlala mi po dásních a směrem přes krčky nahoru a trpělivě vysvětlovala, co je a co není důležité. "A teď zase vy!" vyzvala mne nekompromisně k ukázce, jestli jsem probranou látku správně pochopila. "Ano ano tak je to dobře.... výborně ....a budete to dělat celé večerní zprávy, každý den !"

Pro tento případ jsem si koupila doporučený kartáček ještě jeden. Budu si s ním čistit zuby v práci. A pak ještě sadu malých zubošťourů, jsou to vlastně takové miniaturní čističe lahví, no.
Takže milí a vážení, pokud by ste mě chtěli zvát večer na víno, kávu nebo by ste se mnou chtěli navštívit kulturu, pak se smiřte s tím, že z mé pusy bude čouhat kartáček na zuby :o)))

P.S. pani doktorko, moc si Vás vážím!!! a moc děkuji za lekci čištění zubů. To víte, já si najivně myslela, že když je mi půlstoletí už si vyčistit zuby umím. Člověk se prostě učí celý život :oD


A něco k Mišelínovi.
V sobotu je můj vážící den. Ano, už mám odvahu skákat na váhu. Za poslední týden jsem ubyla jedno kilo. A začínám se cítit skvěle páč se moje tělo souká do velikosti 44. Pomáhá mi nyní můj SEBEKOUČINK (přihlásila jsem se na internetu www.stob.cz na sebekoučink) . Poctivě zapisuji vše co sním a vypiju. Po vyplnění večerního jídla pak netrpělivě čekám, jak se mi vybarví semafory. Je zajímavé, že pořád bojuji s nedostatkem bílkovin. Zařadila jsem tedy plátek sýra, nebo kousek tvrdého tvarohu i k svačinám. A je to hned znát i žaludek je zaplácnutější.

Jak vařím. No mám to rozhodně mnohem snažší, než mámy od početné rodiny.
V pátek mne překvapil Pepa. Přišla jsem domů po své šesté dvanáctihodinové směně odpracované za minulý týden. Měla jsem všeho dost, vlezla jsem si pod sprchu a navlíkla pak rovnou pyžamo. V tom dorazil domů Pepa a přinesl nám salát CÉSAR z naši oblíbené restaurace. To bylo radosti. Tedy jen krátce, hned jsem po zásluze vytuhla.

O víkendu jsem vařila hovězí guláš. Prostě klasika, nevařím ho z tlustého masa ani nezahušťuji moukou. Tentokrát jsem dala jako základ nejen cibuli ale i nastrouhanou kořenovou zeleninu. Na talíř jsem si vyndala hlavně kousky masa a k tomu čerstvou zeleninu. Jó, zelenina je mi nyní chlebem.
V neděli jsme měli pečené kuřátko, tam není problém si odloupnout na talířek prsíčka a přidat kus zeleniny.
Pořád vedou husté zeleninové polévky. Tento víkend byla jakási zelňačka. No žádná klobása se v ní neplavila a zelí jsem do ní nakrájela čerstvé.
Jím už po třech hodinách.
Nejhorší je, že zanedbávám pohyb. Ne že by nebyla chuť ale nebyl čas. Tento týden byl mazec, byla jsem ráda, že jsme každý den zařadili s Pepou a Holynkama dlohé procházky.

sobotní toulky Prahou

Paříž Quartier latin

Pantheon(Panthéon de Paris) je historický objekt v pařížské Latinské čtvrti. V jeho podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako například Alexandre Dumas starší, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire, Victor Hugo, Pierre Curie a Maria Curie-Skłodowska jako jediná žena.



Zlatá koule je spuštena na řetězu přímo z kopule. Ladným houpavým kmitáním ukazuje přesný čas a datum.
Pro nás obyčejné lidi záhada, pro fyzikomilce radost. Vše je ale vysvětleno na tabuli umístěné přímo v budově nebo si lze promítnout krátké video.






železná dáma je nám pořád v patách...
Saint-Étienne-du-Mont je kostel v Paříži ležící v sousedství známého Panteonu. Jsou zde pohřbeni Blaise Pascal a Jean Racine.
A dále se tu nachází i relikviář s ostatky Sv.Jenovéfy, patronky Paříže
kavárenští povaleči :o)