Prásknem do koní...

.... přes to, že bychom měli vymalovat, pověsit poličky, vytřít a tak vůbec ještě znova pořádně uklidit....i přes to všechno, Pepa připravil s Honzíkem kola, já jsem uvařila a upekla a ještě jdu balit a ráno práskneme do koní.
Nakrátko, jen na víkend ale jak já se těším na naši milovanou Třeboň.
Kam jinam by taky měli Karáskovi vyrazit, že jo :o)

K veliké radosti Holynek

... zůstala dnes dopoledne u nás Kája.
Tím pádem se na každou dostalo víc drbání za ouškem, na bříšku a mazleníčka. To nejen Holynky ale dandíci vůbec, mají kontakt s člověkem moc rádi. Milují společnost dětí i starých a nemocných lidí.

Dnes jsme vyrazili do Lysé k naši kadeřnici a nechali jsme i holčičkám poupravit ofinky a konečky vlásků.
Odpoledne jsme se rozloučili s Karolínkou a jeli alespoň na krátkou návštěvu naši Marušky. Byla moc ráda, že nás vidí jen se pořád ptala kdy ji vezmeme k nám na víkend. Bylo mi ji tak líto, že bych si ji vzala snad hned ale nejde to.
Navíc jsem si naordinovala letní prázdniny. Nutně si potřebuju odpočinout, nejen od vaření.

Jak jsme slavili

Kutalovic Kája se ptala neustále dokola maminky Gabro, kdy už se už půjdeme podívat na ty skřítky od V.Klimtové do Chvalského zámku.
Tak Kájo, muselas počkat protože teta a strejda Pepa ještě museli dovyklidit kytky z balkonu, dopřikrýt podlahy, protože u nás se konečně děli věci. No a já ty věci musela vyfotit (jsem halt blogařka :oD)
Musím konstatovat, že po nevydařené akci jsem očekávala to nejhorší. Řemeslníci měli dorazit v pondělí a ani nezavolali a nepřijeli. Když volal Pepa řekli, že mají rozbité auto a já už v duchu jsem si říkala "aha, avtamabil, to budou ušmudlaní ukrajinci". Jenže přijeli dva češi, mladí, hezcí, šikovní a skvěle sehraní, pijící limonádu a rozpustné kafe. A nastal fofr. Vymlátili dvě okna, spojující příčku a dveře na balkon


....osadili plastová veliká okna.
... přijeli v 7:25 a odjeli v 14:30 hod. Vše perfektně uděláno, ukotveno a zameteno. Nicméně nastal uklízecí maraton, protože prach byl prostě všude. Byla to taková makačka, že Holynkám stačil jen pohled na nás a už usínaly únavou .....

... v záchvatu práce jsem si uvědomila, že jsem Pepovi nepředala dárek k výročí. Tři roky, tři láhve. Příští rok to budou čtyři atd. Kolegové v práci se mi smějí, že Pepu záměrně otupuju aby to se mnou ještě vydržel ale nakonec říkají jak je to otupování hezký nápad :o)))) No co, Pepa alkoholik není a už asi nebude, to je jisté a oba máme rádi, když je z čeho vybírat a pohostit i milou návštěvu ....Ještě jednou děkujeme Kutalům, že nám ohlídali Mišku. No jsem nejspíš první babička v Čechách, která si veme vnouče na prázdniny a pak ho šoupne sousedům :o))))) Snad mne omluví fakt, že na skvělém koncertě na Vltavě bylo tolik lidí, že by ji tam nespíš chudinku dav umačkal. I my jsme se mačkali a tlačili abychom viděli co nejvíc. A slyšeli.
A co lepšího na výročí svatby než hudba svatebního( i pohřebního :oDDD) orchestru Gorana Bregoviče Dvě písničky si s orchestrem zazpíval i božský Kája.
Náladička a atmosféra nepopsatelná.

Na závěr ohňostroj. Tady kousek pro Vás

Byli jsme tak dobře naladěni, že jsme zapomněli na tu uklízecí únavu a zapadli jsme na dvě dvojky bílého do baru. Domů jsme dorazili před půlnocí, Holynky spaly ale náš příchod je probudil. Udělali jsme ještě venčící půlnoční procházku a zvenku obdivovaly naše nové okna.

Tři roky :o)

Děli se věci ?

no nějaké ano. Ráno když jsem docupitala po sérii nočních domů, v mé posteli spinkala malá holčička :o)
... jiné věci se neděli a já doufám, že se dít budou. Není to poprvé, když ve vyklizeném bytě čekáme na řemeslníky a nic. Ani se neobtěžovali zavolat, prý mají rozbité auto a dorazí zítra.
Ale jak už to bývá, všechno špatné k něčemu dobrému. Michalku si vzala na půl dne Evička a já mohla zalehnout a spát. Po pár nočních je toho třeba....

... dnes už jsem vařila, tak tady je důkaz. Ještě jsem to nezapomněla a v místních restauracích nabrala inspiraci :o)

... k večeru mi rozbolela hlava a tak jsem se natáhla. Miška ke mne přišla a říká:
"kdybych věděla, že se k tobě vejdu, lehla bych si taky"
Udělala jsem tedy místečko, přilípla se na mne a říká " SEŠ měkoučká" a usla

P.S. maminko a tatínku dítě Vám umejeme až zítra, jo ?

Jak si hrají naše dospělé děti aneb ...

... pít tě naučí starší ségra (sestřenice) :o)


Stejně jako minulý týden navštívil bratr mne, tak synovec Braňo s přítelkyní navštívil svoji sestřenici a synovce, tedy Muže a Ženu :o)
A přes všechnu tu vzdálenost, nejen věkovou, mají nadstantartní vztah a nás to s bratrem moc těší.
Pozvali jsme je s Pepou do restaurace Mondi na oběd a oni se nejdřív všichni pěkně najedli.
A pak je nejstarší z nich naučila jak správně pít B52 :oD
No a takto posilněni odešli za romantikou na Vyšehrad, ani se nekymáceli.
Jen nevím bratě, jestli bychom neměli odtajnit, že v řadách našich společných předků kolovala i krev notorika :oD

Jedna ze života pejskařů na našem sídlišti: "Mayo, vykakej se! ona mi pane Karásku mooooc dobře rozumí, jen je strašně tvrdohlavá :oDDDDD

Pořád v práci

Hortensie zdivočela, vyzelenila se ale i tak divoce zelená je krásná :o)
Ostatní kytičky i přes velká vedra a sálající jižní sluníčko prospívají

Ač chodící do práce si lebedím, hovím, odpočívám. I vařit jsem zapomněla :o)
Na druhou stranu, naučila jsem se telefonicky objednávat jídlo v restauraci.
Aspoň pár krát, než se opět budu muset rozpomenout :o)

Jiřík místo dovolené marodil, ale nyní je už fit a v práci je tím pádem o poznání veseleji :oD

Tak ještě jedna noc a pak se budou u nás doma dít věci

Fíííí....lipko

... som Fíííí...lipko :o)
... podoba s mým bráchou čistě nenáhodná :o))))

a pre Filipka jeden "kumank"

Procházka s Holynkama

takových společných procházek provádíme hojně. Holynky některé trasy znají už popaměti a tak není divu, že se samy vydají na návštěvu míst, kde si hrávají děti nebo se tam dobře vaří. Oboje jim moc voní, jídlo i děti milují, ovšem každé jinak :o)
... po běhacím odpoledni jsme zavítali do Sezóny
... v ochozu hotelu se nachází výstava obrazů-olejomaleb na téma léto. Kombinace barev a tvarů ina tomto obrázku nás zaujala...
... Holynky si ve stínu zahradního stolku chladily bříška a popíjely vodičku

.... a trpělivě čekaly co na ně zbyde z té voňavé nádhery

Jak prožít "šťastlivý víkend"

ví můj bratr eM.
Jako vždy, ba čím dál víc při našich setkáních lovíme ze skříně vzpomínek povedené figurky našeho dětství, veselé příhody z pohřbů našich předků, ztracené halušky, let kolmo, rozbitá nejen kolena, vánoční strom, cikánský přesulicidvůr a nezapomenutelné hlášky našich kantorů, strýce a všech co se laskavě podíleli na naši výchově :o) )))
A to tenkrát nikdo nechránil naše hlavy přilbami. Přežili jsme a dokonce se pyšníme vzděláním. Bratr vyšším.
A protože máme podobný smysl pro humor, rozesmíváme se snadno jen nevíme kdy a jak přestat a to i v tomto požehnaném věku :o))))
Švagrová eM už naše povídačky zná, dokonce doplňuje a směje se nepovinně s námi. A ještě něco umí švagrová eM, klonovat knihy (a to ať to stojí co to stojí :oDDDD)
A protože ani Pepa nikdy nekazí legraci, řekla bych i v těch nejtěžích chvílích :oD," šťastlvý výkend" proběhl, je za námi a už plánujeme další díl, tentokrát pohádkový :o)

No a pretože brate 27.7 .2010 v Prahe asi nebudeš, tak jeden Goran Bregovič pre teba a kvietky pre eM.

Jen tolik...

...že mám za sebou šest nekonečných dvanáctihodinových směn za sebou. Ufffff.
Nechce se mi a nepotřebuji nic, jen kus spánku a vidět něco pěkného...

... Máme doma v paneláku malé jezírko :o)...
... Co vadilo Carrie, postavě z filmu "Sex ve městě 2" na tom, že její Božský přinesl domů jídlo v krabici?
Nechápu.
Já svého Božského chválím :o)
Nedávno jsem si nad nepodařenými snímky ubírala na vážnosti slovami nevybíravými "jsem stará, nemožná...." aby mi můj Pepa ukázal, že to chce býčit taknějak jinak a jinde, přihlásil mne do kurzu.
Takže, zatím co ostatní budou dovolenou trávit lenošením na plážích, já se budu učit fotit ve škole :o)

Ze života Holynek

Jsou upovídané, hravé a láskyplné :o)

Nelynka je trochu blázínek, je to mladá roční fenka s veselou maďarskou krví po tatínkovi :oD

V poslední době jí říkáme KADARKO. Je to odrůda vína pocházející právě z této oblasti.

Holynka je rozumná a trošku pohodlnější máma ale výzvě ke hrám se svoji milovanou neodolá.

Tyto kočkovací souboje vypuknou v naši domácnosti několikrát během dne, nyní v tom vedru spíš rána a večera a my je moc rádi sledujeme.

Je krásné s nimi žít :o)

Nemám ráda fotbal

... ten televizní. Vlastně ten naživo jsem neměla tu čest.
Ale televizní mi vadí do té míry, že bych svůj stav nazvala bolestivou křečí. Je to jako fóbie, kterou nedokážu ovládat. Dokonce zvedám ramena k uším, cítím bolest hlavy a odmítám se bavit na téma "zkus to, je to zajímavý, bude tě to nakonec bavit". Takové slova ve mně vzvolávají náladu rozběsněného býka, který chce udeřit, nakopnout, nabrat na rohy, jenže ztrácí dech, hlava mu třeští a tak se svíjí a padá k zemi. Není to pěkné.
A to bývala doba kdy jsem se , zejména jako nová přítelkyně svého muže " fotbalového diváka" opravdu snažila tento stav překonat ale bylo to silnější než já.
Fotbalotelevizní fanda, nadšenec jako je můj muž, jen stěží chápal, proč chodím po bytě se zaťatým chrupem a místo odpovědí cítím horký vzduch mezi zuby.

Pravda i já jsem měla o svém zdravém rozumu v tomto směru pochybnosti a dokonce jsem se jala provádět na sobě amatérskou analýzu v duchu slavného profesora Freuda abych zjistila, že ponejvíce, zásadově mi nevadí zelený lán nízko ustříhané traviny ani vtipálci v barevných trenkách a podkolenkách, dokonce ani ten kulatý černobílý nesmysl.
Mně vadí nejvíc zvuková kulisa.
To nekontrolované ječení pomalovaných šílenců s šálou v ruce, burácení davu doplněné nehorázným vytrubováním (a že hudbu mám ráda) vášnivý přednes komentátora na pokraji svého emotivního vystoupení, předpokládám, že po každém zápasu ho musí vyměnit, že už další by jeho sportovní srdce neuneslo.

No a najednou mně to napadlo. Musím mu objasnit, názorně předvést jaké to pro mne je, slyšet televizní fotbal. Jak mu objasnit co cítím.

A pak jsem dostala ten nápad.
Už jen při pomyšlení na můj plán jsem pocítila slastnou úlevu.
"To bude ono" mumlala jsem si usmívajíc tzv. popod fous (né žádný nemám, myslím) A počla přehrabovat svoji dámskou zásobu DVDček.
Mám to! mám ho!!!!
A vyrazila jsem směrem do pracovny kde si už tak napůl apatický manžel udolaný všema těma číslama a tabulkama potíral levou rukou čelo.
"Dáš si kafíčko ?" opáčila jsem záludně, nicméně mile
"Jéééé, to bych si dal" povyskočil směr obývací místnost.
"Nepustíme si nějaký film?"
"Jooo, klidně a máš něco zajímavého ?"
"Ano mám"
"A jak se to jmenuje ?"
"Hodiny"

Mno, jestli máte stejnou fóbijku jako já, jestli složitě své polovičce vysvětlujete nepřekonatelně nepříjemné pocity, které vás ničí při sledování fotbalu a on ještě pořád nechápe, že když už se dívá, tak laskavě potichuuuuuu, nebo přímo trváte na sluchátkách a on za tím pořád vidí jen jakési ženské vrtochy, a ne nebezpečný stav ve kterém se vskutku nacházíte, udělejte jednu věc: pusťte mu jmenovaný film.
Já vám garantuji, že pochopí. Pochopí, on ucítí!!!!
Až se v necelé polovině filmu slušné ale se zdviženým obočím na vás podívá s výrazem "co to je?, to nemyslíš vážně ?, je to příšerný!, okamžitě to vypni nebo zešílím!!!!!" v klidu pokývejte rukou a krátce vysvětlete že : to nejlepší teprv přijde, určitě to miláčku pochopíš !!!!!!!!!, vydrž ještě chviličku uvidíš jak zajímavé téma to je, a hlavně má to překvapivý konec!!!!!!!....
Při závěrečných titulcích pokývejte uctivě hlavou jak krásný a kvalitní film to byl (a, že je) Připravte se na záplavu hanlivých výrazů na adresu tvůrců, vyslechněte jeho slova zoufalství (a zoufalej bude, to mi věřte), tak teprv nyní, v tom jeho zhrouceném stavu hluboké deprese, nyní prohlašte: "rozumím ti, vím asi jak ti je, takhle podobně se cítím já, když je v televizi fotbal."

"Ahaaa" zafuní mezi zuby

Macek má židli

Muff, ufff

Včerejšek jsem si pěkně užila. Jakpakbyné. Byl to poslední den volna a to co mne čeká bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Čtyři denní a dvě noční. V kuse šest dvanáctek. A venku tropy a kdo si myslí, že v metru je klimatizace, mýlí se :o)

Muffinky jsem upekla během dopoledne, Pepa měl práci a já si pečením zkrátila čekání na společný odjezd do Klánovic.
Jsou podle receptu Babs, jen jogurty jsem použila bez příchutí, bílé. Do těsta jsem vmíchala černý rybíz a navrch z obavy, že šťáva poteče jsem je posypala žmolenkou. No, dobré je to :oD
A ještě jednou moc děkuji Evičce za pořádnou porci rybízu :oD

Večeře probíhala opět v prázdninovém duchu a tak to je správně. I ta nejlepší hospodyňka si má od plotny odpočinout, nadechnout a nabrat inspiraci.
Tentokrát jsme debužírovali v restauraci hotelu Chvalská tvrz.
Pečený pstruh, grilované tomaty. Pepa si přiobjednal bramboráčky a zapíjel malým pivem. Dvěma :o)
Jeden bramboráček jsem ochutnala a navrch šopák. A co pila eL? bílé suché, pro zvědavce rulandské šedé a jemně perlivou.

Holynky si v pohodě srkaly vodu z misky. Tu dostaneme ve všech restauracích tak nějak automaticky. Dnes to měli navrch i s pomazlením. Pan číšník neodolal a rozvášněné Holynky přátelsky objímal :oD Hosté se usmívali, nikdo neprotestoval a pan číšník měl od Nelynky umytý makeup :oDDDD

Večer po shlédnutí Jana Krause a jeho dvoustého dílu o uvolnění, jsem se malinko připravila na ráno a ne a ne a ne a ne a ne usnout. Usnula po jedné hodině ranní a to je špatné, když vstává v 4:45hod. Jo to bude den. Uf uf


Recept je okopírovaný ze stránek Babs

Ingredience:
300 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 150 g cukru krupice, 1 vanilkový cukr, 2 smetanové jogurty (celkem 300 g) - měla jsem tentokrát oříškový Florián a chocoballs Florián, ale použít se může jakákoliv příchuť, 1 dl oleje, 3 vejce, 50 g čokolády - nemusí nutně být.
Postup:
Celá vejce promícháme s cukrem, postupně vmícháme olej, jogurty a mouku smíchanou s práškem do pečiva a čokoládou posekanou na kousky. Lžící dáváme do vymazaných a vysypaných důlků či formiček na muffiny a upečeme dozlatova (asi 20 minut při 180°C). Hotové

Taky si říkám jaké by byly muffinky s borůvkama, červeným rybízem nebo švestkou :o)