
... utkaný
tíhou nejen uplynulých dní a nepopulárních rozhodnutí i
neřešitelných životních rébusů co mi
hodili pod
nohy jiní, hlavně
já si řádně přihodím. Pak se dá snadno
ukázat, kdo že to směšně zakopává či vyrábí početné chyby.
Cítím to napětí řekla
bych až fandění v sport . Takový hřebík není.
Ach, být váženým umělcem, malířem. Plesnivou barvou rozmáchnout v zeď. Poznali by bodnutí zradou.
To opovrženihodné
plátno páchnoucí.
S prstem na bradě, brýlemi spadlými v nos by došly rychle k prozření. Hlavičkou
slepičí by souhlasně kyklali, a i ty nejniternější
vonící intimitou, všemu by snáz rozuměli. Tak by byl dobř
e namalován, že bych slova nenaznačila. Zamrzelo by je snad potom tisíc s
mutných stehů a hloubka černých děr pro které záp
lata není. Uslyšeli by bolest kvílení. Takovým
přízrakem, dílem by kabát byl,
zmalován ze
zmařené touhy a ztracených
snů, které beztak spadly v
temnotu zapomnění. A jejich smysl až
nesmyslem se zdá.
A tak ho tady
nechám, ať visí pomyslný
hadr nerovných střihů a zmačkaných nadějí.
Bude tu, co já s ním.
Já odjíždím.
Odjíždím na dovolenou.Pryč od pracovních úspěchů a drogových přízraků. ( Hlavní nádraží je čisté ale doupě tady.)
Pryč od balancujícíc
h opilých žen za hranicí bezpečí pruhu.
Míním žít životem okurky v láku. Společně s Pepou. Budeme se v tom ozdravném máchání střídat aby Holynky nestrádaly
nejistotou cizího pokoje. Jednou já a jednou ty a s
polečné snídaně, obědy i
večeře. Pikantnost klobás a jemně slanou chuť
sýrů zapíjet domácím vínem. I Virginia Woolfová zná můj dovolenkový plán a
dlouhé procházky a mírně se
opíjet. I "spolčení hlupců" si
přibalím. Míním ale i po
tkávat přátelské setkání, jak už to bývá. Život udělá to malé
kouzlo. A my si pak vyměníme adresy a
někdy si zavoláme nebo napíšeme
mail. Nebo něco
víc, co mi opraví úhel pohledu a já
ucítím úlevu. I nad vyluštěným sudoku.
Radost mi dělá setkávat se i s příbuznými, co
jste si nevybrali ale jsou tací, že souzníte s nimi.
Znají vás léta. Na ty se těšívám ponej
více.Všichni prominou ale nechám
doma tu starou unavenou ženskou, matku,
ošetřovatelku i babičku. Drzá si vemu sebou
čistě ženu. Už dnes jsem zahlédla
jiskru v zrcadlení. Stačí jen pomyslet na
vůni nové cesty, připravit
foťák a
nabít baterii. Přežít poslední noční směnu. Zbavit se obav.
A odložit svůj
kabát.Však já se zase vrátím, mějte se prosím zatím bájově
:o)