...ušít závěsy a protože v jejím okolí nikdo šicí stroj nevlastní... obrátila se na mě. Trochu jsem váhala ...já a ušít závěsy...když už ani netuším ve kterém koutě moje stará
Veritaska odpočívá.
Ty časy kdy jsem šila jako o život jsou už dávno pryč. Tenkrát to byl nejen koníček ale nutnost. Šicí stroj se nacházel v každé domácnosti i u nás doma. Moje maminka navštívila i kurz šití v jakémsi rudém koutku a tak jsme se s bráchou mohli pyšnit
zvonáči a košilemi s obřím límcem, prostě paráda.
Když jsem si založila rodinu já, šicí stroj mi chyběl. Tenkrát nebylo snadné sehnat ho, trvalo to možná i dva roky....než doputoval od známých známého....až k nám....
...a pak začaly první pokusy...myslím, že první byly rovnou šaty..moje těhotenské ...přes prsa do gumiček..ramínka na zavazování...takové
plážovky :o)...dvouleté Ženě jsem spíchla ty samé a šáteček s kšiltem k nim....
...ne vždy se všechno povedlo...někdy jsem spíš párala než šila....ale taky se stávalo, že večer šli děti spát....
...a ráno v novém oblečení kráčeli do školky.....
...později jsem šila i zimní bundy a módní overaly...pro děti i dospělé...dokonce i
tuatam pánskou košili.....látek bylo v obchodech dost...navštěvovala jsem i ty levné výprodeje ...někde máznuté..někde chyba tisku ale vystříhat zejména na dětské modely se dalo....a taky praporovina...a nejen z ní ...
hitkovky mrkváče :
oD...
...byla to taková doba...to se ještě i ponožky látaly :o)
A tak nezbývá, než Elišce poděkovat, že mě díky své prosbě přinutila stroj oprášit....závěsy jsem ušila...je zajímavé, že některé věci člověk nezapomíná ale potrénovat aby rovné bylo opravdu rovné musím :
oD....stroj je třeba nechat projít rukami odborníka....prozatím zůstal v obýváku ale přemýšlím, kde mu dát pevné místo...vytvořit malý šicí koutek...kde by se občas dostal ke slovu...protože cítím, že dnes nastává
tak nějak zase jiná doba a šicí stroj v ní třeba bude hrát svou roli .o)
:-) mám kdesi v koutě stejný model! Snad bych ho ještě zvládla obsluhovat...i když nevím ;-) Svého času to byl nezbytný domácí pomocník- mně máma šila i oblečení- halenky, sukně, šaty do tanečních :-)) - obchodní centra byla asi dvě: Bílá labuť a Kotva ;-) ...ale to mi dneska asi nikdo neuvěří :-))
OdpovědětVymazatČaj Zlatá směs mě dostal.:-) I u nás v něm byly špulky a další šií nezbytnosti, včetnš krejčovské křídy,kterou jsem jednou sháněla pěkně dlouho. I hříbek na ponožky, které už dávno nikdo nelátá:-) Hezky jsem si početla
OdpovědětVymazatAranelko, krasny clanek. Ja se opet pustila do siti diky tem krasnym blogum okolo. Dokonce jsem si vytvorila i ten sici koutek a ted siju casto a take mnohem lepe nez na zacatku. A moc jsi me pobavila tou praporovinou. Ja z ni mela dokonce zimni bundu :o). Herzky vikend, Katerina
OdpovědětVymazatJak je možné, že vyfotíš pár starých věcí, které by jiný vyhodil, napíšeš pár řádků a je z toho něco tak úžasnýho. A navíc věřím tomu, že jestli začneš šít, bude to taky bude paráda. Ach jo, to pak jen tiše závidím...
OdpovědětVymazatAle přeju ti to
Moc hezky napsané, krásné fotky.
OdpovědětVymazatTvoje fotka je vzpomínkou na mé dětství, díky. Mno a vlastně řešíme stejnou věc :) kam se strojem na jeho koupi už mi chybí jen tícka :)), takže se možná bude brzy párat.
OdpovědětVymazattak já ho mám taky akupodivu jsem svého času šila..teď už ne, nejsem precizní a ani mě to nebaví.Tvůj článek je moc fajn, taky mi připomněl dětsví, hlavně ten hříbek.
OdpovědětVymazatDostala jsem ojetou veritasku k osmnáctým narozeninám a byly doby, kdy jsem si kupovala jen prádlo a všechno ostatní jsem si ušila sama, včetně kabátů. Vím, kde stroj mám, ale dneska už na něm nešiju. Baví mě ruční šití, nemusím nic těžkého nosit a je to navíc potichu :-)
OdpovědětVymazatKrásný článek a krásné fotky. Moje máma nám také šila oblečení, občas něco ušije nebo poupraví i dnes. Ale mně tyto ruční práce moc nejdou. :-)
OdpovědětVymazatDnes jsem se vrátila z dovolené a pozvánku na můj nový blog jsem poslala znovu. ;-)
tak já chci šití stroj od Ježíška. Nevím, zda si nepříšiju prsty. Ale stále otravuji zdručnější a vybavenější kamarádky, když se jedná o roztrhlé montérky a podobné. Přijde mi, že na vesnici je to stále nutnost :)
OdpovědětVymazatMilé dámy, jsem ráda, že se vám příspěvek líbil. Snad nezůstane jen u odhodlání a pustím se do práce...a dám si asi i sklenku vína vždyť "In vino veritas :oD"
OdpovědětVymazatVítám Lindu ! Jarmilo děkuji za komentík...to u mě nehrozí ...leda nějaká výšivka :o)
Som na rovnakej vlne....nostalgicky spomínam na svoje dievčenské roky, kedy mi mama ušila maxi sukňu s volánom po členky a ja som ju hrdo nosila u babky na dedine, kde by si niktora dievčia niečo také na seba neodvazila dať..... a vrchol všetkého bolo, keď som si ju obliekla aj do kostola....celá dedina mala o čom.....veď predsa dievča z bratislavy , tak to je jasné, to je iné kafé..... :-)
OdpovědětVymazata teraz po cca 25 rokoch /čo som šila už pre moje deti/práve uvažujem o zaobstaraní stroja....je zaujímavé, ako sa všetko vracia....
Eva