Pepa se minulý týden statečně pral s chřipkou. To byl důvod proč Maruška netrávila víkend u nás doma, jenže...nedokázala to pochopit....juj ten němec jeden.A tak jsem vytáhla z lednice vajíčka.....ze špajzu mouku a cukr....šlehačku....oloupala mandarinky.
Prostě rychlá roláda byla na světě a mohli jsme vyrazit alespoň na odpolední návštěvu.
A byl to dobrý nápad u vchodu nás vítal lyžující krteček a Maruška se akorát vrátila z kroužku "praktické keramiky".Praktická proto, že se netvoří z hlíny ale z lineckého těsta. A co si babičky upečou, to si potom sní. :o)
A radost měla, že nás vidí, velikou !
Maruška se nám pochlubila, že bude chodit od příštího týdne do kroužku zpívání :o)
Ke stolu jsme pozvali i Maruščiny kamarádky (89-89-94). Jooo chutnalo jim a chválili moje dílko, skvělá motivace pro mne, však já zase napeču.Pěkně jsme si spolu popovídali o rodinách, o dětech. o vnoučátkách, o pravnoučetech a taky nebožtících, kteří je už před lety navždy opustili.
Maruška se během diskuze několikrát ptala ..."a měla jsem taky roládu ?"
jooo, Maruško, měla :o)
A jedna z kamarádek se opakovaně ptala "a jaký je dnes den ?" nebo "je venku zima?"
Jen ta třetí, co se hlavy i očí týká je v naprostém pořádku. Jenže zase chudák musí před sebou strkat vozíček.
Tak nevím holky, která jste na tom lépe a která hůř.
Hmm a jak na tom budu třeba jednou já ? Jaké bude moje stáří ? Přemýšlíte někdy o tom, nebo radši ne :o)
Na stáří radši ani nemyslet, a to tyhle dámy jsou ještě docela " v pohodě"
OdpovědětVymazatMaruška navzdory nemoci, vypadá báječně a chuť pustit se do nových věcí, zpívat a tvořit je skvělá známka, že život zdaleka nekončí! ... :o)
OdpovědětVymazatPřemýšlím o tom dost často. A dost se také bojím. A tyto dámy obdivuji, hluboce a moc.
OdpovědětVymazatO stáří zatím nepřemýšlím, ale užívám si každý den plnými doušky. Dámy jsou prima :-)
OdpovědětVymazatMoje bez zubů..to vím jistě:-)
OdpovědětVymazatPřemýšlím..před týdnem mi "odešla" moc milá a hlavně bystrá přítelkyně, paní..sousedka..netroufnu si říci ani babička, přestože jí bylo 92 let.Skoro denně jsme prohodily pár slov. Věděla, že odchází..nebránila se a čekala na svou jedinou Naději..věčný život v Kristu. Byla tedy věřící, ale i tak se jí třásly kolena..někdy jsem si to nechtěla ani připustit..jak moc se jí třásly. Rodinu měla v USA, proto když jsme se jednoho večera konečně dovrtali do jejího bytu, byla jsem "ráda", že v klidu "spí" ve svojí posteli a vypadá smířeně, děkovala jsem Bohu.
OdpovědětVymazatPokud budu mít kolem sebe lidi, jako jsi Ty, Aranelko, tak se stáří nebojím...
OdpovědětVymazatNu, člověku se už v mém věku začíná rýsovat na horizontu takový....no plot. A tak si říkám, dojdu k němu vzpřímeně a smířená, nebo to moje bolavé koleno je začátek mého fyzického fiaska. Těžko říct.
OdpovědětVymazatJeště chci dodat, že jsme hodně zvažovali jestli Marušku umístit v domově pro seniory (jak se tomu nyní slušně říká) ale je pravda, že je tam tam čisto, z podlahy se dá jíst. Chodí do divadla, busem je vozí na Staromák aby viděli Vánoční strom....kroužky, wirpoolka a hlavně dlouhatánské proskleněné chodby ve kterých pohodlně za jakéhokoliv počasí dáma korzují. To bychom v panelákovém bytě asi neposkytli. Máme ji rádi a bereme si ji na víkendy - jako jednu z mála- ostatní babky jsou skoro pořád tam.
Prostě obavy a výčitky už nemáme.