Jezdím....

.

...i když ještě pořád pod dohledem. Ze sedadla spolujezdce na mě dohlíží Pepa.  A  částečně jsem ho podezírala, že za tím něco stojí. Co?...důvod k  peskování.
"To si  opravdu  myslíš????" ptal se po cestě z Rudné do Počernic  a po předvedení mého hysterického záchvatu už doma v kuchyni.
No já vím, nemá to v pozici spolujezdce jednoduché. A velká pravda je, že  já se  ještě  musím hodně učit. Jenže poslouchat  ty zdvojené příkazy "dodržuj odstup, dodržuj odstup"...nebo "bacha, bacha"..tím zdvojením mi jakoby dával najevo "jsi tak blbá, že ti to řeknu radši dvakrát" ...a nebo tuhle "jezdi plynule, plynule".."Plynule budu jezdit až se vyjezdím" vysekla jsem netýkavě na Pražském okruhu. Kde ovšem dodržuj odstup nohl klidně opakovat dokola, protože hned jak jsem docílila bezpečného odstupu oněch dvou vteřin, vjel mi tam někdo, kdo mi mou bezpečnou vzdálenost snížil na minimum.
Včera mě ale pochválil, že už prý  jezdím líp. Tak doufám, že alespoň o  chlup...psí.
A dnes se mi  dostalo  důvěry a já mohla  řídit  sama. Pokud se samostatnou  jízdou dá nazvat parkování v nákupním centru, zatím co Pepa stál frontu na koupi vánočního stromečku.
Stromeček tedy máme...využili jsme stejně jako poslední léta nabídku Ikea...v lednu odstrojený vrátíme zpět a dostaneme poukázku na útratu. Pravda každým rokem  se vrácená částka snižuje ale pořád se nám tento kšeft vyplatí.

Vyplatí se taky mít trpělivost. Oboustranně.