Do Paříže s Mišelínem

Nejdříve jak se sluší a patří troška rekapitulace:

Od května letošního roku už uplynul nějaký ten čas. V té době  mě všichni chválili a poplácávali po rameni, jakože fakt dobrý ...zhubnout 40kg je výkon, který předčil očekávání všech blízkých, vzdálených a především mě samotnou. 

A jak je to dnes. Je to tak, že jsem se trošku ze sebe rozčarovala. Dejme tomu, že jsem přivykla pravidelným váhovým úbytkům a najednou ....ani ťuk. 

Nevím jestli je to v pořádku, nebo jestli spíš není právě staický stav v pořádku. Možná ano. Takže tedy stojím, lépe řečeno má váha. I když jedno pověstné kilo nahorudolů se tady objevuje. 

Dnes mi tvrdil můj muž, že to má určitě každý, každý normální. Tak se pokouším tomu věřit a dívat se trošku na sebe s pochopením, nevyčítat si. Ono možná je právě čas abych se i já sama po rameni poplácala...jooo jsi holka dobrá :o)

Nicméně blíží se strašidlo všech hubnoucích lidí. Cítím a čtu obavy všech spolubojovníků na stránkách Stobu, protože děs a hrůzu navozují  svátky jménem Vánoce. Většina holek...protože tak to je, jsou zaregistrovány především ženy....řeší jak a co upéct, aby si mohly dopřát nějakou tu laskominku a nezpravit se....nebo se nezpravit moc.  Řeší také jak se co nejvíc hýbat, o kolik hodin týdně  budou muset zvýšit návštěvy fitka ...panebože, hlavně aby neměli o svátcích zavřeno.

Mě zaujal příspěvek jednoho moc sympaticky píšícího muže. Svěřil se, že zimní sporty neprovozuje (stejně jako já) Třeba lyžovat by prý  se svou nynější váhou mohl leda na lyžích pro skoky do dálky a brusle by zařízl do ledu :oD 
A jak sám píše "s příchodem zimy je každá motivace dobrá"

Je prostě vtipný, nicméně vymyslel skvělou věc, která mě moc zaujala. Vymyslel virtuální cestu. (už si to valí na Vídeň) Takže  si z webu stáhnul itinerář z místa svého bydliště do Říma, a bude se snažit přes zimu tuto trasu urazit - pěšky (procházky podle krokoměru) nebo "na kole" (hodina na rotopedu = 20 km jako na kole). 

Ten jeho chlapský přístup k věci mě nadchnul.Se zimními sporty jsem na tom podobně, lyžovat neumím a na brusle se s tím mým pořád bolavým kolenem bojím. A fitka?...ty z duše nenávidím. Ale třeba chůze s představou, že se blížím (na rozdíl od spolubojovníka, který míří do Říma) do Paříže...to by šlo.

Kuráž  mi nechybí, chybí mi pouze jedna maličkost a tou je krokoměr. A tak mě napadá....

Milý Ježíšku.....