Jak jsme byli v Bílině

... moc jsem se do Bíliny těšíla a ve čtvrtek konečně nastal ten správný čas a dokonce i počasí. Vlastně to trošku vypadalo, že vezeme sluníčko z Prahy do Bíliny :o)

Tatam je doba, kdy jsem Zojku vnímala pouze jako nejzkušenější a služebně nejstarší chovatelku plemene Dandie dinmont teriéra u nás.
Na její rozlehlé a překrásné zahradě pobíhá, jestli dobře počítám, osm kousků dandíčků různého stáří. Najdete tam i předky našich Holynek.
Je moc legrační sledovat z našeho lidského pohledu vztah rodičů k již dospělé dceři :o) a že měli tentokrát důvod k mračení. Bohužel oběť Holynčina zblobení byl hodný a moooooc pohledný Cyrilek.

... nejmladší fenečka Packa si s naší Nelynkou moc dobře rozuměla, jen zachytit jejich rychlé hrátky bylo nad moje síly :o(
A nejstarší glení dáma se tomu mládí pěkně usmívala...


... Pepa si vzal práci sebou ale dandí svět neprotestoval :o)
Dnes mě těší, že nejen Zojka ale i její rodina patří do kategorie našich rodinných přátel. Setkání je vždy příjemné a otevřeně upovídané. Nechybí ani skvělá mana a sklínka něčeho dobrého :o)
... obdivuji jak Zoja vzorně zvládá péči nejen o početnou smečku, dům ale i překrásnou zahradu....
... a dalšího milého obyvatele....
Holynky mají ve zvyku ujišťovat se , že jedna druhou má a já mám z toho jejich souznění moc dobrý pocit ...:o)

... v noci cestou domů nám zkřížili cestu divočáci, oj oj měli jsme to štěstí a dorazili v pořádku.
Tak zase Zojko příště, už se moc těším ale nyní je řada na návštěvu Prahy :o)