Něco jsem si moc přála....

...jenže stařičkému rádiu došla šťáva....a protože takové ty novoty Maruška ovládat neumí.... Pepa hbitě odpojí a opět přiletuje drátky k nové baterii a je dobře....
... kéž by se tak snadno dala opravit duše...nebývá to tak jednoduché...situace žádá odbornou péči ....vhodné léky....a dostatek času a trpělivostiiiii na obou stranách...
...než se seběhly události dosti nelichotivé ale nevyhnutelné.....a následně byla určena diagnóza a po zdlouhavých vyšetřeních a kontrolách nastavena správna medikace...pravda, " němec" Marušce bere věci osobní věci a nutí zapomínat co se děje v její krátké paměti.... ale Maruška již dávno není ta vnitřně nespokojená haštěřivá ženská, která svými slovními výpady trápila sebe i okolí...
...je z ní milá dáma, která je smutná když k nehrajícímu rádiu se ještě přestěhuje její kamarádka o patro výš....pro našince brnkačka...pro Marušku ztráta, se kterou se bude delší dobu smiřovat...

...držela jsem ji za ruku a pokoušeli jsme se s Pepou zlepšit její smutnou náladu...mým jahodovým tiramisu....vzpomínkami na hezké chvíle starých časů....na Jugošku...moře.... na dobu kdy děti i vnoučata byly opravdovými dětmi....k lepší náladě maličko přispěl i ibišek, který stařenkám vykvetl na chodbě....a chystaná rodinná oslava ...pobavila ji i moje padesátka :o)

... "a kolik bude letos mě Liduško ?" ptá se mě Maruška...."devadesát mami" ...."no to je hrozný, tolik let :oD...to už jsem stará bába" ....pobavila sama sebe nakonec....
Cestou domů jsem si uvědomila, že to co jsem si dnes mooooc přála, nemám.....
....jenže, to co jsem si mooooc přála už kdysi dávno.... a při vší snaze se mi toho nedostávalo .... mám dnes ....já mám hodnou a milou tchyni :o)

malá doouška
...a v takových chvílích se mi chce věřit, že přeci jenom tam nahoře... "někdo" bude ...."někdo", kdo nám do našich životů tak nějak kecá....a míním, že ten "někdo" bude mít zcela jistě obrovský smysl pro humor :oD