Foto expedice České Švýcarsko

Zatím jen krátká reportáž....fotek je povícero, bude to delší hrabání.... řezání :o) ...

...a k reportáži zodpovězení otázky "co mi dává focení" ...našla jsem totiž pár odpovědí.
Zřejmě ze mě nebude nikdy fotografka, která pořádá výstavu svých snímků ....to mě až rozesmívá...to tedy rozhodně neeee...takové ambice Aranel nemá.
Jenže...jakýsi maličký slepičí krůček od počátku...který není nijak vzdálený...protože tuhle činnost vykonává velice krátce...je malililičko znát.

Hlavním důvodem však zůstává...světe div se .... pokoření fóbie z výšek....vlastně nechápu, že jsem někdy něčím takovým trpěla...já vážení zdolávám výšky a rozhledny ...soustředím se na pohled přes "sklo" intenzivně, že jsem zapoměla na šimrání v oblasti žaludku už ve výši jednoho metru...zapoměla jsem se bát...škrábu se do kopců...na rozhledny....koukám do dáli ...pod sebe...a nic....jen ten krásný pocit ...radost....a jak jinak touhla ulovit ten skvělý záběr.
...nutno říct, že tenhle není můj....je půjčený.

Další bod bych mohla získat....a nejen já ale všichni zůčastnění....za nová přátelství.
V naši skupině se nachází lidi v první řadě nekonfliktní...stejně zapálení....přátelští... v jejich společnosti se cítím skvěle ... přesto, že nevybíravě komentují díru na mé zadnici ...narážky na můj věk ...no jo jsem nejstarší...dobírají si mě.....nemůžu se na ně zlobit ...jsme prima team...nepřetržitě se bavím :o)

No....jestli se Vám zdá, že v mé blízkosti se nachází jeden a ten samý muž...vězte, že to není pravda...je to opravdové ...dvojče ....a který je který...já fakt nevím, jsou to neustále vtipkující bratři ...skutečná dvojčata :o)
Moc důležité ....poznávání vlastního syna....dospělého muže...tak trochu jinak....respektuju jeho dospělý život ...ve skupině co nezná bratra...jsme prostě parťáci...po zběsilém víkendu oba svorně přemýšlíme, zdali nemáme naši fotovýbavu hodit na aukro a vzdát to ...ale pak se rozesmíváme...nevzdáváme se snadno...necháme život ať nás překvapuje....nekřičím "pozor ať nespadneš!" ale "joooo...ty to dáš ...ulovíš skvělý záběr !"

A takto Aranel vypadá unavená...nespala ....vstávala příliš brzy aby stihla cvakat svítání...z kopců, které bylo třeba nejdříve zdolat....mrzla....a po západech slunce ...kdy se hodně pozdním večerem v téměř tmě brodila lesem a kamením....a po náročném víkednu číhala její noční v práci...nebylo to jednoduché...kyselina mléčná způsobuje bolest stehen a zadnice...i břišní svaly bolestí ožily...
Veliké dík za povedenou expedici "workshop" patři Michalovi (viz. první foto) našemu guru...vůdci...učiteli, co s nakažlivým úsměvem ukazuje na štít vysoké skály říkajíc "západ slunce budeme fotit odsud"....a já (pořád najivní) si myslím, že je to asi pěkná legrace, že tohle nemůže myslet vážně...ptám se "jak dlouho polezeme nahoru?" a Michal odpoví...."jeden místní fotograf, zná tady každý kámen....říkal, že svižným krokem jsme nahoře za dvacet minut" ...svižný krok nejen staré ženy...co sedí věčně u PC je trošku jiný ...ale nevzdala se ...copak lze vzdát západ slunce....počká snad ? :o)
A velké poděkování patří Evičce....hlídala nejen Holynky ....zůčastnila se naši výpravy jak jinak po boku Muže ....
...a velké dík mému muži ...rozuměj mému podporovači ...málem mi ho sbalila servírka Adélka...Pepa věčně čekající v hospůdce s Holynkama působil opuštěně....to by byla oběť nenahraditelná.