Prý se bojí, že ji nevrátím mamince. "Sofinko, přece vždycky jsem tě vrátila mamince...nemusíš se bát...i dnes tě s dědou vrátíme mamince"....a ještě větší pláč.... "my jsme se ale přestěhovali do paneláčku a nesmím vám prozradit, kde bydlíme"..." a to nám nemusíš říkat, my to nechceme vědět...my jsme se přijeli za tebou podívat, mám tě rádi a stýskalo se nám"..."i mě se stýskalo" .....a rázem bylo dobře, hlavičce se ulevilo a užili jsme si ve městě, které neznáme (večer před jsme vygooglili pěknou restauraci)...pár prima chvil...a dohnali Mikuláše i Ježíšek opožděně přijel :o)
I Holynky měli radost, že Sofinku viděli :o)
Ach jo, to je tak smutný...Hlavně, že jste si poradili a se Sofinkou se aspoň chvilku potěšili. Lidská blbost a omezenost..., co k tomu dodat.
OdpovědětVymazatA jak Sofi od posledních fotek vyrostla :).
První myšlenka po přečtení byla "bože, to je tak hrozně smutný", chce se mi z toho brečet. Neznám podrobnosti vašich vzájemných vztahů, ale když vidím to šťastný, vysmátý a spokojený dítě, je mi moc líto, že její maminka neví o co sebe, ale hlavně tu malou připravuje.
OdpovědětVymazatTak skvělého dědečka s babičkou... chce se mi fakt jen brečet. Děti prostě mají smůlu, že za ně musí rozhodovat rodiče.
Krásné usměvavé fotky...s dědou jí to moc sluší.
OdpovědětVymazatTaky se mi chce z toho všeho brečet...
OdpovědětVymazatškoda slov na rodiče..
OdpovědětVymazatje dobře, že jste si Sofinku, v rámci možností, užili.
Lidu, co na to říct...
OdpovědětVymazatJe ze mě teď nedávno taky babička a nedokážu si ani představit, že by mě hloupost dospělého chtěla připravit o krásné společné chvilky s vnoučkem. A hlavně, takhle vlastně úplně nejvíc trápit bezbranné dítě které to určitě vůbec nechápe, no fakt nemám slov... Přesto všechno jste skvělí prarodiče že to tak zvládáte!!!
OdpovědětVymazatNojo, no... nemůže asi člověk všechno pochopit a všemu rozumět... veselé to tedy není. Ale holčička je nádherná :-).... a radost ze setkání je myslím patrná na všech!
OdpovědětVymazatSofinka vyrostla. Lydi zdá se mi to?..Sofi mi přijde Pepovi docela dost podobná :). Zvládli jste to na jedničku...ježkovo voko, co já bych dala za takovou možnost odložit děti k prarodičům a ještě vědět, že jsou jak v bavlnce. Naši jsou perfektní...jen zaměstnaní, takže společných chvilek ne mnoho. Snad bude líp.
OdpovědětVymazatAranelko,nemám slov k rodičům Sofinky....
OdpovědětVymazatMoc moc vám přeju ten čas co jste byli spolu.Moc ho není,viď ?!
Moc Vám všem děkuji za vaše milé komentáře. Trošku jsem upustila páru...nevím jestli jsme dobří prarodiče asi vždy záleží na úhlu pohledu a taky na tom, kdo chce co vidět. Ten náš pohled je jasný: děti za nic nemůžou a neměli by se stát zbraněmi v nesmyslné válce. Čímž nechci říct, že my s Pepou válčíme...jen prostě dejme tomu neskáčeme jak se píská.
OdpovědětVymazatAranelka, myslím že trpezlivosť a chuť to nevzdať prinesie svoje ovocie..... sama som babičkou a môj vnúčik je povedzme že hrou osudu dosť ďaleko odo mňa.....a tiež si musím čas s ním strávený doslova ukradnúť /je nás veľa na jedného malého človiečika,ktorí s ním chceme byť/....
OdpovědětVymazatVeľa síl a držím palce .....je mi blízke, že idete s Pepou svojou cestou ďalej.....
Eva