
...no jo...stará jsem dosti ale některé věci jsem ještě pořád nevyzkoušela...neochutnala..takže včera byla moje premiéra.
Trošku mimochodem protože společné kroky s moji zvláštní sestrou
Jé. vedly na výstavu její kamarádky...fotografky Terezy Kristianové.
V
čajo-kavárně ale nic moc k jídlu a tak jsme po kulturním zážitku hledaly restauraci...jak jinak zdravě vařící.
Zaujal nás kolotoč s malými barevnými talířky s různými
pidiporcičkami jídla...slaného i sladkého...

...ale to už se ocitáme v pasti příjemného personálu a usedáme ke stolu.
Jé měla již jeden podobný gurmánský zážitek za sebou, nicméně pečlivě vybírala ...a nakonec šla na jistotu...

...já chtěla ochutnat co nejvíc...nicméně na
talířkový kolotoč už bylo přece jen dost pozdě ...dávám si talíř různých
pestrobarevných dobrůtek....

...poznávám chuť pikantní pasty
wasabi...

...a
okukuji tu nádheru ze všech stran.
Pak ještě malý zápas s hůlkami...našinec umí příborem a tečka ale personál je ochotný,
všudypřítomný ... ihned radí ...usmívá se ...vkládá a proplétá hůlky do mé nešikovné ruky....další se ptá na můj foťák...jsou prostě fajn....nejsem zde naposled a jsem si jistá, že tohle se bude líbit i Pepovi....a našim
Mišelínům :
oD
Moje zvláštní sestra
Jé je zvláštní tím, že není moji skutečnou sestrou. Naše cesty kdysi spojila vlastně jiná moje kamarádka...
maminka Jé. Od té doby je náš vztah ukázkově sesterský...někdy se všedností dní míjíme abychom se pak znovu nacházely a prožívaly spolu důležité okamžiky v našich životech. A nebo jen tak klábosily...a užívaly si společné chvíle jako včera. I když ...pomocná ruka mi opět byla podána...a jsem tak vděčná...až sem někdy ségro zabloudíš...věz, že tě mám moc ráda a moc si tvé pomoci vážím.

V poslední době mi jaksi dochází dech...jarní únava...sama nevím, jen cítím jak mi (promiňte mám vás ráda) vadí lidi. Je jich totiž tady v práci moooooc a všichni chvátají...nemálo jich je jak to slušně říct ...agresivních.
Zatoužila jsem stejně jako loni touhle dobou trávit alespoň pár víkendů v přírodě...lese...prostě "na samotě u lesa", tam by to bylo nejlepší (bez kozího dědka)
A právě
Jé mi nabídla azyl na své chaloupce ... a já se těším, že s Pepou sbalíme kola i Holynky a vyrazíme směr Plzeňsko... :o)
*****************************************************************************