rituály

Kdybychom byly o měsíc mladší, krájeli bychom veku, vařili vajíčka, vyráběli chutné pomazánky a hlavně chladili šampáňo.
Někteří z nás by chystali sváteční šat a všichni se těšíli na bujaré oslavení konce prožitého roku v očekávání něčeho nového, lepšího, Najivci nejlepšího.
Jenže, kdyby nám bylo ještě o den dva méně, těšili bychom se na ruského Mrazíka. Pohádku, která nás pronásleduje i baví už od dětství.
Já, přes všechny technické vymoženosti a nosiče, si nenechám ujít pohádku v čase vysílaní v TV. A užívám si svůj rituál.
Můj Mrazíkový rituál vzniknul někdy hodně dávno, tak dávno, že nejsem schopna se rozpamatovat. Někdy, kdy ještě Muž a Žena byly dětmi a sehnat ruskou zmrzku byl trochu adrenalin.
A tak i před časem, kdy v malovaném okénku si podepírá bradu usměvavá babka, která startuje příběh nám všem notoricky známý, šahám do mrazáku a vytahuju svou lahůdku.
Ruskou zmrzlinu. I takový rituál mám.
Na fotce: no přece ruská, tak nějak zbyla asi jsem jich koupila v prosinci víc.

Když je Váš muž moudrý

Ráno jsem se probudila dřív než Pepa a běžela vyvenčit Hollynky.
Dnes začal víkend ,kdy já nejsem v práci ani nehlídáme babičku ani vnoučata.
Když je před námi takový víkend, obvykle potajmu spřádám plán, ten potom s Pepou doladíme a užijeme si ho.
Minulý pátek měl plán Pepa. To jsem měla rýbu a možná i teplotku a tak jsem plán netvořila, jen jsem smrkala a hekala jak mě bolí záda a ležela jsem tak vykodrcnutá na gauči v obýváku.
Najednou nade mnou stojí Pepa s otázkou "a nechtěla bys do kina? " No s rýbou a teplotou do kida ?
A pak si říkám "návštěvnost v kině není valná, můžu ohrozit tak pět lidu, přijedeme před Village autem, to Pepa než se oblíknu vytopí a jak vypadám ve tmě kinosálu nikdo neuvidí a co mi přišlo úžesné: jestli mě zaujme film, nebudu myslet na tupou bolest mezi lopatkama.
Po chvílí váhání kývnu, "jo deb"
Název filmu "Nejak se to komplikuje" se zárukou herecké kvality Meryl Streepovoé a vytloustnutým Baldwinem.
Bože jak já se chvílema smála, tekly mi slzy a slíbim si pro sebe "ježiiiiš, já se taky jednou musím zhulit." I Pepa se nahlas smál a občas mě pohladil po ruce aby se ujisti, že jsem v pořádku a taky proto,že to tak v kině děláme. Bylo to fajn.
Bylo to tak fajn, že si odnesete v sobě pocit s kterým se někdy pár dní ráno probouzíte. Lechtá Vás na duši příjemno.
A když slzy smíchu vyženou kus rýby z těla, není co namítat.

Přivřela jsem pak dveře do ložnice a začla připravovat snídani. A protože už začínám žít tak nějak blogově, říkám si,jestli a jak představím svého muže. Hm "bylo by fajn vyfotit jeho oči"! Vymýšlela jsem jak ho připravím na svůj záměr, přece neřeknu "Pepo sedni si tady já si vyfotím tvoje oko". On o mém blogu totiž ještě neví a donedávna jsem se jako fotič doma neprojevovala. Jen občas psy a vnoučata ale Pepovo oko?
Po chvílí se otevřou dveře ložnice a vypotácí se můj Pepa. Je mi jasné, že dnes jeho oči fotit nebudu. Celý nateklý, bá rýbu a možná i teplotku a bolí ho záda.
Překoná se k úsměvu a praví "jseb da tom hůř dež si byla dy, já jseb chlab s rýbou!"
Na fotce Pepa s Andílkem a oko určitě ulovím až pomine ta těžká nemoc jménem rýba

Vaše ženy a muži

Krátké vysvětlení. Když u nás v létě byla malá štěňátka a my je chodili venčit ven, oslovila nás z balkonu Gábi. Chtěla si štěnky nafotit snad původně pro svůj blog. I tak vznikají přátelství a nové příběhy.
Stalo se, že jsem občas navštívila GABRO-projekt 365, pokoukala na krásné fotky, na to jak ze dne na den roste Kája a Kiki se mění z miminka na holčičku. Jak Megance přibývá jinavatka na čumáčku, jak moje aktivní sousedka zvládá tisíc věcí. Klobouk dolu.
I tento příběh a človíček mě blízký, přesto, že nás dělí jeden dospělý věk, bude v mém blogu mít svoje místo. Pokud dá svolení. Ahoj Vílo :o)
No a pak se ze mne stal šmírák. Přes moji Gabro jsem pokukovala na další. Blogy žen, které mají doma malé caparty, žijí stejně a přesto jinak než já v době kdy moje Žena a můj Muž byly ještě dětmi.
Čtu a spomínám na kolotoč utírání slinek, krmení kaši, věčné přebalování, posazování na nočník, schovávání dudlíku, nekonečné hromady žehlení, nemoci, vřískání a tisíc dennodeních musů.....taky na mazlení, tišení, uspávání, poškjábání zádiček, povídání pohádek, líbání a nekonečné chování v náručí. Moc jsem si někdy přála aby ten kolotoč zůstal stát a já mohla být sama sebou.
A pak se to stane. V jakémsi neuchopitelném momentu, najednou se Vaše děti promění v Muže a Ženy.
A vy si najednou můžete sednout, pít ještě horkou kávu a podívat se na úplně celý film, nebo na dva.
Taky se můžete nakouknout pres pomyslné sklo, kde žijí Vaše Ženy a Muži svůj dospělý život. A z dálky sledovat, které vaše výchovné metody zabraly, jak se perou v duších Vašich Mužů a Žen geny a kde ste nasekali tisíc chyb. A taky se můžete radovat, sdílet úspěchy, podporovat, fandit a setkávat. A milovat je. Ale to hlavní je, že i přes to pomyslné sklo jste získali pro svůj život ty nejlepší přátelé. Protože jen Vaše Ženy a Muži Vás tak důvěrně znají, že i když jen tak sedíte a píjete kafe, jen Oni vědí kdo ste a co cítite. Ta to je :o)

No a proto, že jsem po dvou nočních nebudu dnes vařit ani péct ))))

Jiřík můj

Jiřík je můj. Je můj kolega kamarááááád, viď Jiříku. Je podporovač i zdokonalovač mých trhlých nápadů.
Pomáhame a zpříjemňujeme si život v práci. Naučili jsme se společně zvládat stresíky a agresivní výpady opilců a agresivních magorů co se nás snaží rozhodit ve dne i v noci.
Nedávno jsme si připoměli roční výročí naši skvělé spolupráce, souhry.
A jistě se budu i v dalších příspěvcích o mém Jiříkovi zmiňovat.

Před časem jsem upekla buchtu "kefírovku" a vzala Jiříkovi ochutnat. Houpal se v pohodlí svého pracovního křesla a slastně okusoval.
V krátké době jsem ji upekla opět. A Jiřík sklamaně prohodil "už zase hnědá buchta?" A tak jsem dala hnědé buchtě pořádnou pauzu.
Jenže, nedávno se začlo Jiříkovi z pro mne neznámých důvodů po hnědé buchtě stýskat. "A kdy bude hnědá buchta ?" vyzvídal. A jindy "peklas?" naléhal.
Peklas Jiříku, pro Tebe

Kefír v krabici, dvě vejce, hrnek cukru třeba hnědýho, dvě lžice kakaa, lžička jedlé sody, a půl hrnku oleje.
Hrst rozinek ale raději sušených brusinek.
Hrubě nasekané vlašáky ale ani jinými ořechy kefírovku neurazíte.
Verze pro ty co chtějí žít zdravě: hrst ovesných vloček, nebo chceteli rovnou ovocných mussli
A pozor, něco pro Divičky: dva hrnky polohrubé a hrnek hrubé mouky
A dle moji maminky: velká lžice marmelády. Nevím proč a už mi to maminka nikdy neřekne. Ale chutná jinak, tak nějak maminkovsky.
No a jen zamíchat a šup na skvělý vynález - pečící papír na 17min. do předehřáté na dvěstě.
Pak už jen pocukrovat a upravit tak, jak to Váš Jiřík má rád.

Na fotce s laskavým svolením Jiřík.

hmmmmmm

Díky předvánočnímu běsu jsem odložila všechna pravidelná vyšetření na leden.
A včera se konalo vyvrcholení posedávání v čekárnách a sdělování výsledků.
Vše je o.k.
S vydechnutím si dávám závazek, že letos zvládnu neodkládat.

Moje pokulhávání přetrvává, můj blog, moje nové dítě bude chtít ještě hodně trpělivosti a píle.
Blogy mi příjemné, mívají krásné pozadí s kytičkama, scrabíkama ale já zůstanu prozatím u bílé. Uvidíme, zdali se do budoucna vybarvím a jak.

Včera namarinované maso. Vždy když kolegyně v práci říká jak komplikovaně vyvářela tu a tu omáčku, nechám ji vše dovylíčit á následně prohodím: naložila jsem maso.
A chlapi pochvalně prohlásí: hmmmmm.
Víno a olej a koření a vůně bylin a někdy klidně palici česneku a maso na nudle a pod folii a dnes nebo zítra nebo pozítří hodit na pánev a do sklenice a do života nalít čistého vína. A potom už nezbývá než hmmmmmmm
A na fotce víno a olej nebo olej a víno ?

Nelynčina siesta

Rýba na ústupu, nastoupil kašlík. V noci o poznání dráždivější.
Krom venčení pejsků (musel Toník) zvládám domácí úkoly celkem v pohodě. I lednce je jako nová.
Hůř byl na tom dnes Pepa.
Musel neplánovaně s maminkou na vyšetření do Ikemu. Pan doktor zavolal,že je v provozu úplně nový přístroj na neurologii ale musí hned. Pepa skočil do auta a jel na Háje, pak do Ikemu, tam trvalo hodinu než napíchli mamince kontrastní látku, dvě hodiny čekání a hodina snímání,čekání na výsledky atd. Přijel vystresovaný a hladový až večer
Oba doufáme, že doktoři dokáží alzheimera zpomalit.
Na fotce Nelynčina siesta.

Pokulhávání

Dnešek v duchu pokulhávání. Přesto, že moje tělo spíš drtí týma a teplota než bolesti nohou. Dokonce pokulhávám na gauči pod dekou. Pokulhávám při zpracovávání fotek, přidávání přátelských blogů atd. Tak moc bych to všechno chtěla umět.
Dnes jsem nepokulhávala jen při výrobě salátu. Tak důvěrně ho znám. Přidala jsem populární rukolu. Je bezva:
Míchaný salát z pytle, rukola, shery rajčátka, paprika, okurka, plechovka kukuřice a 2 nebo tři jogurty bílé Activia, dvě lžíce panenského olivového, sůl a můžeme i nemusíme pepř.

začátek

Otvírám tento blog s potřebou nového začátku. S potřebou něčemu novému se naučit.
Taky proto, že jsem velká holka, která má občas trápení , které střidá i nekonečný pocit radosti.
Protože žiji normální život z kterého se vykutáleli již dospělé děti aby se opět na chvíli vraceli .
Protože mám slabost pro nejkrásnější oči svých dandie. A protože jsem milovaná.
To všechno, někdy více a někdy méně budu sdílet. A budu fotit.
Vítej, můj virtuální světe, příteli.