Dnešek patřil statečné Michalce

... a vlastně i jejím rodičům a nám všem co jsme potlačovaly slzy dojetí když autobus startoval směr školka v přírodě. Tak jen popřát dětem aspoň trošku dobré počasí, hodně her, nových zážitků, zdraví a co nejméně slziček do polštářků....
.... upekla jsem ještě včera krabici muffinků, přidala polevu a zdobítka. Snad pani učitelkám pomůže na chviličku zabavit děti protože předpovědi počasí nic moc...
... malé ohlédnutí za víkendem a trochu mazleníčka v pracovně, Holynky si prostě o mazlení řeknou samy a naše pracovní povinnosti jsou jim fuk a to je moc dobře :o) ...

... čas letí jako motýl, tento ale neuletěl, pohladil naše bříška i Maruška si ke kafíčku dala.

Fotohra pokračuje a ...

... líbí se mi čím dál víc. Budu dál vzpomínkové fotografie zveřejňovat. Průběžně. Bez vyzvání. Bez hry. Tentokrát však musím poděkovat Mišce.
Uveřejnila jsem fotografie dvě.
Na té první je nejkrásnější manželský pár. Moji rodiče.
Žijí už jen na fotografiích a ve vzpomínkách.
... chyběla jim rodičovská láska. Léčení tenkrát bylo úspěšné a oba se mohli potom celá léta strachovat, trápit, zlobit ale i milovat a chválit, pyšnit. Jak už to rodiče, zejména ti starostliví dělávají.
A také mohli ukazovat svým přátelům a známým fotky z rodinného alba, jako je třeba tahle....

... na fotce je můj starší brácha a já. Uteklo to bratě, fakt jako voda...pořád jsmesi blízcí i když fyzicky tak vzdálení... je to kuriozita, takhle fotka . Pokousal ji po okrajích můj tenkrát mléčný chrup :o)

Romantiku

... na panelovém balkoně mi dopřál Pepa. Kovový stojan je krásný. Já váhala, On ne. Soužití nám zamíchalo znameními, jsem nejspíš Váhavý Býk :o)....
...dveře z obýváku bývají otevřené od krásného jarního dne do konce babího léta.... užívá ho vydatně i Maruška a Holynky na termodekách... dnes zasvěceně asistovaly mému pidizahradničení... tak už jenom vyměnit ty okna, opravit zeď a vymalovat nejspíš meruňkovou :o))))
P.S. odvolíno mám
P.S. č. 2 Od včerejška je stanice metra Chodov plně bezbariérová

Pražská

tramvajenka

šalinkarta

mjesíčník

jízdenka na měsíc
Lítačka

mesačná jízdenka
legitka

kvartálovka

PITKA

mjesíčenka

Metračenka
Létačka

Netrpělivě čekám

... na letošní nové brambory. Těšívám se na tu kulatou nádheru v tenoučké slupičce politou rozpuštěným máslem a sypanou zelenou petrželkou. I tvaroh může být ...
... při tom snění si krátím čas červenýma. Dělávala je Francka. Na sádle a na cibuli osmahla kostky vyloupaných hnusáků (rychleji jsou samozřejmě vařené v slupce), přidala červenou papriku a sůl. Zalila vodou a dusila pomalu pod poklicí, často zamíchala aby se červené nepřipálili. Já přidala před koncem i jarní cibulky a kus vegety. Už jen oko z vola a komu je libo salátek, či okurka.

Kuky se vrátil ...

... a my ho viděli včera v kině.
Pak jsem si vzpoměla, i já mám svého. Macek je maličký, schová se do dlaně jako nic. Je to muž a hlídá mi technické hadičky a krabičky. Žije v tašce na zip. Dárek od Jany, mé zvláštní setry. A on mi doma žije dvacet let. I se už stratil, opět nalezen dělá radost mému dítěti.

Zmizet

NeJiráskuj! Opáčím Pepu. Pepa je totiž krásný sečtělý člověk co rád vše obšírně vyjasní. A já pak sedím ztracená v záplavě slovních nití až nevím kde jsem. Jeho krajina je pro mne příliš v moment košatá. Zúžim obočí abych dala najevo svou nevoli. Aha, promiň, řekne a vysvětlí proč tahá v řeči nitky na můj pohled tak nesouvisející. Aha, říkám, děkuji, rozumím.

Není důvod k rozmíškám hned. Mám slabost pro Pepovu krajinu a zlepšuju se. I on si zvyká na mnou chudé pokyny odkud kam. Motor rodiny. Tak mi říká.

A já říkám, vyhovuje mi kniha. Zmizet.

Dvě otázky :
1. Která šikovná blogařka uháčkovala Hafušku?
2. U koho doma bude bydlet Hafuška?

Úspěch nejen v hokeji

Páteční nicnedělání se ukázalo jako výborný nápad. Příliv energie se dostavil a umocnilo ji ještě sluníčko. Pustila jsem se do balkonového zahradničení, úklidu a výroby palačinek se špenátem a sýrem ... už si nic nevyčítám, tři dvanáctky navíc, během tři týdnů udělali své....
... volali mi z práce i v pátek, jestli nevemu ještě jednu noční. Ne, fakt ne ....děkuji ne....

...po vítězném hokeji (budeme hrát o zlato) jsme se šli podívat na módní přehlídku. Konala se na nádvoří našeho zámku....jenže po příchodu na nádvoří Holynky ztrhly všechnu pozornost na sebe. Foťáky cvakali a videa se točili páč dandí holky nejsou jentak k vidění...a že se líbily a jim se líbil zájem (jsou nafoukané jako eskymáci :o) ) ...
... první krásné tkané modely byly z chráněné dílny (mám pocit z Rokycan...
.... další modely z dílny mladičkého sympaťáka od nás z HP, uváděla naše příjemná a hezká kastelánka ...
... mimochodem, kdo měl 19.5. na našem zámku svatbu? svoje ANO si řekli Mázl a Tárová :o)))

... všechny díla jsme neviděli, chtěli jsme si ještě poslechnout hudbu. Na Chvalské tvrzi se konal pátý ročník základních uměleckých škol a jejich Bigbandů....

Páteční tlaková níž

Včera byl pátek a mně se vyjímečně podařilo být doma sama. Rozhodla jsem se nedělat nic. Jakási viróza co skolila tento týden i Toníka mi skočila do těla. Ke všemu stačil pohled z okna a bylo jasné, že krom venčení Holynek nic víc od sebe nemůžu čekat. Ponořila jsem se do svých myšlenek a přehodnocovala minulé "mrzí mne" abych zjistila, že mne toho mrzí ještě mnohem víc, než jsem napsala.

Zvláštní je, že mrzí pořád jenom mne a nikoho jiného, zdá se.

Abych se vynořila z té špatné nálady, začala jsem přemýšlet, co jsem dělala před rokem, jak jsme žili ? No ano, naše Holynka se chystala pomalu na štěňátka.
A my s ní. Vyřešili jsme ji takto školku pro její děti a pro perfektní porodní bednu jsme jeli k Vlaďce Pro radost.
Holynce se to tak líbilo, že už posledních čtrnáct dní před porodem si bedny i školky pěkně užívala.


Náladu mi zvednul i bratr na drátě. Na tom pomyslném, na skype mi líčil, jak skvělé je nové CD Richarda Mullera "Už" a poslal mi i něco na poslech. Je to můj kulturní managér :o)

Zřejmě i pan Kraus měl stejný pocit, protože se Ríša objevil a uvolnil v jeho pořadu a rovnou s Krausem juniorem i zapěl. Moc pěkné, jen pohled na Richarda je trochu nevábný, já vím nikdo nemládneme a bohužel drogy udělali své. Tak Richard drž sa !

Já připojuji odkaz na starší video z roku 2001 z Pražské Lucerny "Tlakovou níž"
Písnička se absolutně hodí do dnešního deštěm nevlídného pátku.
Tak prosím, tady jsou, moje mužské pěvecké jedničky
Richard Muller a Dan Bárta

'Gladiátorka

Pepa se po mém odchodu na ranní směnu vzbudil. Asi v 6 hodin ho probudil křik gladiátorů a řičící publikum. Rozespalý a ještě nechápající situaci vkráčel do obývacího pokoje. Na pohovce seděla Nely. Krátila si spokojená dlouhou chvíli. Dívala se na bojujícího Russela Crowe. Chvíli to asi trvalo než spustila TV a DVD. Na ovladači zůstali trvalé otisky jejího zápasu. Příště to půjde jistě snáz :o)))

Sprostá postelová kniha

Malé vysvětlení. Je měsíc knihy. Mám je ráda a čtu je. Někdy víc, někdy míň.
Krom těch vážených, důstojných a naučných, mám ráda i svoje postelové knihy. To jsou knihy, samosebou čtené ve figuře ležící, zachumlané v dece či peřinách. Postelové knihy mají důležitou vlastnost, nejsou totiž čtené od začátku do konce ale jejich charakter umožňuje na libovolné stránce je otevřít a začít číst. Jsou to herbáře, astrologická orákula, kuchařinky, směsice krátkých na sobě nezávislých příběhů, výklady karet, atlasy, knihy o umění, bydlení a pod.
Všechny mají jeden cíl. Pobavit, odlehčit a zpříjemnit tu nevrlou náladu způsobenou hnusným počasím za oknem Vaší setnice.
A jestli něco moji náladu v tomto nehostinném dni zvedlo, tak je to postelová kniha se sprostým názvem "Dost bylo kokotů" a její dvě sestry.
Malá ukázka :

...Většina lidí by souhlasila s následujícím tvrzením: "Možná nedokážu definovat kokota jako takového, ale když se s nějakým setkám, určitě ho poznám." A budou mít pravdu. Téměř každý čtenář bude souhlasit, že kokot je člověk, který je protivný hrubý z vlastní vůle, vyžívá se ve zmatcích, které jeho chování vyvolá, a raduje se ze starostí, které způsobil druhým lidem.

... Lidé se stávají kokoty, protože být kokot se zdánlivě vyplácí. Například většina mladých žurnalistů začíná coby slušní lidé. Jakmile však vidí, že celostátně proslulý televizní reportér odstrčí třicet lidí, aby se k nějaké události dostala jako první propuknou i u nich příznaky infekce. Nový kokot je na světě....

...například kokot-politik dokáže smysl prohlášení, které již vyslovil, třeba dvacetkrát bez skruprulí překroutit tak, aby odpovídalo momentálním postojům veřejnosti...

...Kokoti při komunikaci s ostatními

• svádějí vinu na druhé
• bohapustě žvaní
• neřeknou, co mají na mysli
• nemají na mysli to, co říkají
• nevědí, co mají na mysli
• je jim jedno, zda jim ostatní rozumí, protože jim stačí, když všichni uvěří, že oni problém chápou
• lžou, aby si zachránili krk
• lžou, aby zničili někoho jiného
• lžou, protože je to baví
• nikoho se neptají na jeho názor, pokud zrovna nechtějí ukrást cizí nápad...
• .......................................................................................................
  

Tohle pro mne moc miloučké přání mi přišlo od Aininky z Pardubic :o) ( prvorozená dandí holka naši Holy a sestřička Nelynky)

Hraju si a nezlobím

Vlaďka mne zařadila do hry a já nechápavá nechápu pravidla.
Tak jsem se s hrou vypořádala po svém :o)

Fotografie (která z moho pohledu nepotřebuje žádný koment) mi poslala moje Žena před pár lety
V předmětu mailíkové zprávy bylo tenkrát napsáno "milá vzpomínka". Tuto milou vzpomínku jsme s Pepou vytvořili při návštěvě u ní doma a ona ji zaznamenala :o)
Pár informací o nás dvou :
Já: Býk 49 let 174cm SŠ
On: Váha 62 let 162cm VŠ
No, na inzerát bychom se neseznámili, deláváme si z toho legraci :o)))
Seznámila nás moje kamarádka, nyní moje švagrová Vé.
A to co jsem cítila tenkrát, cítím pořád. Těch oněch sedm let a čtyři dny :o)


Do hry zvu další tři :
Gabro (páč krásně fotí a byla by škoda aby dala jen jednu :o)))
Dáša Kopáčkovic páč má málo práce :o))))
blog Šedého Vlka páč je kulturní a technický Guru, naposled rozšifroval hodně důležitou šifru (psala Wlčice) takže s pravidly této hry si určitě hravě poradí :o)))

P.S.: jestli někdo zahájí hru o video oslovím 'AndyPan a hned třikrát, páč videa s Šárčetem nemají chybu :o)))

Došla mi růžová

• Mrzí mne, že miluji své blízké tak, že je spoutávám
• mrzí mne, že dokážu milovat své blízké tak, že to někteří necítí dostatečně
  
• mrzí mne, že lhát umím jen milosrdně
• mrzí mne, že neumím snít o kravinách
• mrzí mne, že nedokážu úplně všechno odpustit
• mrzí mne, že přes moji statnou figuru je těžké vidět tu malou holku co ve mně bydlí
• mrzí mne, že neprodávají sebevědomí
• mrzí mne, že na některé sny už nedosáhnu (škrtám je, basta)
• mrzí mne, že empatie je cizí slovo
• mrzí mne, že ti co dávají levné rady typu "myslete hlavně na sebe" neposkytnou dotyčnému manuál "od kdy do kdy" a pod.
  
• mrzí mne, že dotyční si neuvědomují, že i druhým náleží nárok myslet na sebe
• mrzí mne, že se starám a zajímám o děti jejíž rodič nedokáže říct promiň a dík veselé vánoce šťastný nový rok no vím je to hodně slov
• mrzí mne, že nedokážu nepozorovaně vysublimovat (s podzimní depresi si nic jiného nepřávám)
• mrzí mne, že jsem nedokázala v životě víc zabojovat
• mrzí mne, že někdy bojuji víc než je zdrávo
• mrzí mne, že krom malé holky začíná se mnou žít stará nerudná bába se spánkovým deficitem
• mrzí mne, že se nedokážu komplet celá ponořit do vody
• mrzí mne, že celý život si přeji létat a cítit vítr ve vlasech a mám fóbii z výšek
• mrzí mne, že jestli platí pravidlo "kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem" jsem já pouze jeden Čechoslovák a k tomu půl jakéhosi ruskoanglickoněmeckoitalského paskvilu
• mrzí mne, že ryba má tak studenou ploutev
• mrzí mne, že nejsem vyštíhlená Barbie
• mrzí mne, že nejsem malá a droboučká chudinka (tak jednou za pět let úplně stačí)
• mrzí mne, že dokážu snícím lidem bolestivě otevřít oči (fakt to někdy potřebují)
• mrzí mne, že cítím neoprávněnost
• mrzí mne, že existuje manipulace
• mrzí mne, že jsem boha nenašla sedícího na obláčku (tančí ve mně a prospívá)
• mrzí mne, že už nemám komu říct "mami, ocko prepáč"
• mrzí mne, že jsem udělala milion chyb (vím, rozhodně v tom nevězím sama)
• mrzí mne, že jsem kus blondýny (budu se muset nad svým melírem zamyslet)
• mrzí mne, že neustále o sobě pochybuji
• mrzí mne, že se nejsnáze ubližuje lidem nejbližším (směrem tam i zpátky)
• mrzí mne, že nemám odvahu, pouze tak působím
• mrzí mne, že jsem ještě pořád nenavštívila pana doktora a už je mi jasné, že koleno samo od sebe bolet nepřestane
• mrzí mne, že ten co nic nedělal, nic nezkazil a proto je lepší
• mrzí mne, že vždycky může být hůř
• a moc mne mrzí, že jsem někomu rozbila obraz o růžovém blogu

Jak vyhrát Dokoupila

Nejsem soutěživá.
Jen mi to tentokrát nedalo. Vyplnila jsem správné odpovědi a vybídla Jiříka v práci ať učiní totéž. "A proč?" tázal se. " No, vítěz bude losován. A když budeme dva, šance na výhru je větší." pravím.
A koho myslíte, že vylosovali? Jasně, Jiříka.
Jenže já vyhrála, páč mi Jiřík bez remcání výhru předal(no úplně bez remcání to nebylo) :o)))

...zatím co se Miška s Ženou kulturnili v Kalichu na Bílém dalmatinovi, rozjeli jsme se do Pražské jízdárny...Já, Pepa a Honzík...
... při sledování dokumentu o Jiřím Georgovi Dokoupilovi jsme se s dalšími návštěvníky výstavy povalovali na tlustých polštářích :o))) a Honzík nás zdokumentoval foťáčkem z mobilu...
... umělcovo dílo je výrazné a vypovídá o jeho talentu, hledání nových malířských technik, odhodlání bořit zaběhnuté, o nových cestách a hlavně o velké síle osobnosti, která od vytyčeného cíle dokáže neuhnout... jestli chcete vidět jak se maluje bičem, kouřem, mýdlovými bublinami i jak se dá vyjádřit pornofilm, neváhejte, datum ukončení výstavy se již blíží.

Kytičky k narozeninám

...tuhle krásnou dorůžova mi nechala uvázat Miška...
... přiložila kytičkové přání vlastnoručně napsané ručkou předškolačky, udělalo mi velikou radost. Děkuji Michalko moc :o) ...
... krásně pozitivní od Pepy...
... krásně dlouhatánská růže od Toníčka ...
... bíle kvetoucí od Muže a jeho Evy má zvláštní zeleň ...

... jedna neživá zato intenzivně vonící od Vladimíra, kolegy a kamaráda v jedné osobě :o)

Slavím prací

Dostala jsem k narozeninám od Jiříka Mýho maličkaté slůně. Jmenuje se Kordulka:o) Schovávala se v květináči veliké kytky, na kterou se složil Jiřík společně s dalšími kolegy.
Jůůůůůů, to je hnedle v práci krásněji :o)

Pozvání na kávu

Pozval mne na kávu. A já přišla. . .
s očima dokořán i pod víčky spánku
u stolu v kuchyni společnou řeč jsem našla

Už sedm let si říkám, je to dobrá káva :o)
Už sedm let vím, co je souznění

Včerejší přátelské návštěvy

Nemůžu si pomoct. Fotky, které včera nafotila Gabro jsem musela zveřenit i na mém blogu, páč se tady dmu pýchou jakéže to krásné a fotogenické vnouče mám. Jen považte :o)
A ty se Vílo prosím nezlob, je to silnější než já :o))))

... byly jsme včera u nich na návštěvě. Tedy u Víly, Aleše, Káji, Kiki, Megan, u několika potkanů :o)))) a třech mravenců. Máme prima sousedy :o)
... posezení u kávičky nám bylo příjemné. Téma jaksi německé ale i tomu jsme se dokázali smát ale hlavně vyměnili jsme si zkušenosti. A toho je třeba... a protože Kiki několikrát položila otázku "děda Holy ?" řekli jsme ANO půjdeme venčit Holynky, a nastala radost převeselá a to se dělá tak, že se snožno skáče jako pérák i Víla neodolala a skákala taky a kdybych měla o pár desítek kilo méně učinila bych stejně, tak lákavé to bylo :o)

.. pak už honem domů ukončit hospodyňský běs. To je prosím, když naopak čekáte návštěvu vy a běháte pobytě smejčíte aby si snad návštěva nemyslela, že jste špína špinavá nebo bordelář. Výsledkem je celkem dobře uklizený byt, jen snad skříně neotvírat ...
... naši přátelé z cetra Matičky dorazili k nám na periférii a donesli nám dary ... a příjemný večer s vynikající manou u Voháků mohl začít...mám ráda naše přátelé, jsou totiž kulturně zdatní, ví co a kde, tedy divadla, kina, vernisáže, výstavy. Dají vždy pár dobrých tipů. Nejinak tomu bylo včera. A vytýčili jsme si společný dlouhý kulturní cíl v Dlouhé :o)))
Jo a to mám ráda, že u nich doma žije pejsek s kočičkou :o)))

Polská krev

opereta v Karlínském divadle byla povznášející nad všedním dnem.
Nevím jak často navštěvují divadlo jiní, ale já měla možnost tento týden překrásný Karlín navštívit dvakrát . Zatím co muzikál Producenti mne v neděli nezaujal(viz. příspěvek Potíže s producenty), tak Polská krev ano.
Pěvecké výkony, zejména mezzosoprán Martiny Kociánové zbořil moje mýty o milé moderátorce. Její školený hlas je krásný a hladil moje ucho stejně jako hlas Martina Slavíka(Pepa se tentokrát Mariana Vojtka nedočkal), Pavly Břínkové, Bronislava Kotiše (účinkoval i v muzikálu Jesus Christ Superstar) dalších.
Opereta není úplně můj šálek kávy ale v kvalitním provedení může být.
Zítra dodám foto

Kdybych byla kočka

... měla bych kožíšek vesele tříbarevný a říkalo by se mi jistě Kočka májová.
Jenže já jsem obyčejná ženská. Ženská býk, které se datum narození kvapem blíží.
A tohle krásné, velice mi cenné a heboučké přání k narozeninám, dorazilo již dnes z Bíliny.
Zojko, jestli nakoukneš, moc ti děkuji za krásné přání :o)

Co k svačině

Musela jsem dnes hodně spát. K rýmě se přidal kašlík a mezi nočkama mi tím pádem zbývá minimum síly. Plánovaná akce s osázením balkonových truhlíků je odložena na zítra. Je pravda, že nás čeká ještě pár zmrzlých mužů ale na jižním balkoně jim bude dobře ....zatím si tam kvetou macešky...
... Jiřík Můj byl na návštěvě ve svém rodišti. Sešlo se příbuzenstvo a na jeho počest a jedno výročí, mu byl vyroben krásný dort. Byl banánově lahodný, dostala jsem dnes na svačinu kus...

Jsem nemilá

Moc musů jsem nechala na dnešní neděli. A to se nedělá.
A rýma je zpátky.
A to všechno dohromady mi způsobilo nemilou náladu. A můj býk vystrčil rohy.
Pepa vypadal, že moji nenáladu neustojí.
Abych ustála já sama sebe, vyžehlila jsem převelikou hromadu prádla. Takový prací a žehlící maraton. Vystřídala ho příprava nedělního oběda. S oteklým frňákem a vizí třech nočních jsem upadla nakonec do peřin. A spala, než jsem šla do práce...

Na fotce je kaštan. Když jsem byla malá holka, učila jsem se o podobný u nás na dvoře brzdit jízdu na kole. Ta objetí nebyla pro holé bříško příjemná. Nicméně, i když ho dnes nijak neobjímám, dělá mi jeho energie moc dobře.

Potíž s producenty

Ve čtvrtek si kupováváme svazek čerstvých růží v sámošce. Jenže, už neměli. Zřejmě touto "marnotratností" bude trpět více rodin:o)
Pepovi váza s čerstvými květinami chyběla na našem jídelním stole tolik, že v sobotu ráno v našem oblíbeném květinářství nechal uvázat takto krásnou kytici...

...s Toníčkem jsme v pátek doplnili pár nutných nezbytností do koupelny. Voní tak krásně, že zaslouží stát na čisté poličce. Jen jsem naznačila a koupelna byla v sobotu na poledne krásně vycíděná, další motivace pro babiččinu peněženku :o) ...

...Maruška se celý život ráda sluní. I nyní v tak úctyhodném věku, kdy jiné babičky se před sluníčkem schovávají, sedává na balkoně a má už takto pěkně opálený obličej ....
... dva volňásky do Karlínského divadla nám způsobili nemalé problémy. Nejdřív jsme řešili, kdo půjde. Tedy kdo z nás dvou. S Maruškou někdo musí zůstat doma...trpí jistými obavami, že ji někdo ublíží..
... půjdu já. A kdo se mnou. Žena. Super. Jenže odpoledne volala a ani nemusela vysvětlovat proč změnila názor. Rýba a teplota. Uzdrav se Ženo!
... nevzdávala jsem se. Volám dál...Eva by šla ráda ale učí se na státnice....kamarádky nemůžou... nakonec jsem přerušila Toníčkovo poznávání Prahy jízdou tramvají č. 26. Souhlasil. ...
...v Karlínském divadle se konal muzikál Producenti. Moc jsem od toho nečekala. A tak nějak, dobře jsem udělala. Jen nechci případné zájemce odrazovat. Je pravda, že herecký výkon Jaromíra Dulavy je vyjímečný, ale půjdu na něj příště jinam. Roman Vojtek, přes to, že si v pátek domů přivezl miminko, hrál a zpíval. A je hezký a sympatický a ohebně gumový :o) A další můj poznatek, v divadle si potrpí na sošné herečky typu Laďky Kozderkové, tentokrát ji asociovala Marika Procházková.
Nakonec jsme s Toníčkem ocenili obří kulisy, jejich proměny na jevišti a pohled ze sedadel VIP do orchestřiště, pár dobrých fórů. (je to s prominutím taková krávovina, že se nakonec musíte smát)
Ze dvou důvodů jsem za volňásky vděčna. Užila jsem si totiž Toníčka jinak než doma, jako milého společníka. A to se hodí :o)
A za druhé, mám takový pocit, že by člověk žijící v Praze měl některé budovy vidět nejen zvenčí. A divadlo v Karlíně je tak krásné, zejména po rekonstrukci, že za návštěvu jistě stojí.

Kdybych byla moudrá

Kdybych byla moudrý filozof, to by se mi to zamýšlelo a psalo. Jenže já nejsem.
A tak jen skoupě vyřknu svůj pocit. Nejen tento týden se mi zdálo, že se kruh uzavřel. Nemůžu si pomoct, prostě někdy mi tento pocit vyvstane. Vlastně to není pocit ale opravdový skutečný životní kruh.
Ve své práci i v soukromí potkávám hodně lidí a někdy si říkám, co mi přinesou. Někdo stojí přede mnou poprvé v životě, ptám jaký asi bude a čím můj život obohatí, změní nebo mi ublíží? Rozbije mi moje zažité názory nebo podpoří ty moje? Proč zrovna on? A jak čas plyne, zapomenu na svoje otázky a žijeme si svůj život aby pak vyvstal ten vzácný moment. Je to jako kdyby mne někdo zlehýnka lechtal peříčkem. Jakoby mi usměvavý, vlídný filuta někde nahoře dovolil nahlédnout do knihy vědění. Příčina setkání proč právě tento člověk, proč souhra náhod spojila na první pohled nespojitelné, proč mám pocit porozumění beze slov.
A u nás nakonec i slova padla. Tedy u nás doma. Přiznání k vině, která žádnou vinou není. V naší domácnosti rozhodně ne.
A tak můžeme zlehka dál žít a těšit se na překvapení z dalšího uzavření kruhu...

... sklenka a dva špunty. To je fotka pro mého Muže. Byl včera tak unavený a chtěl nám otevřít čerstvě vytaženou láhev z lednice. Láhev červeného šumivého vína. Polil podlahu, berana, sebe, zbytek moučníku i prádlo na žehlícím prkně. V minutě jsme společně nepatrné škody zlikvidovali. Nakonec politý zbytek moučníku zlikvidoval sám. A my s Evou jsme došly k překvapivému zjištění, že šáňa moc neubylo. A volná páteční zábava u obývakového stolu mohla začít. A bylo to příjemné ukončení pátku...

A až někdy Muž otevře můj blog, uvidí, že je vše v pořádku. A pozorný čtenář správně odhalí, že po šumivém víně následovala ještě jedna bezpečně otevřená láhev. Rudé víno s klokanem.

A to se vyplatí

Můj Jiřík dostal dárek. Krásný a chytrý mobil. Oplývá všemi dostupnými funkcemi a dokonce se mu pod zadním krytem schovává foťáček.
Ne, že by ten můj nebyl vybavený kdečím ale Jiříkův je krásný nový. No jasně, je lepší....

... práce bylo dost a dost. Během ní byla několikrát přivolávaná k spolupráci policie i ta městská, houkala i sanitka, prostě den de ...
... už minulý týden nás zaujala nová plakátová plocha. Před půl rokem se na jejím místě předváděla fialová kráva a jiné nesmyslnosti ale tato nová reklama nás nadchla a pobavila ze všech nejvíc... "tak ukaž, jak fotí" opáčim Jiříka. "odstresujeme se"
Jiříka není nutno dvakrát pobízet, on je rozdmýchávač.... a fotky jsou na světě....
... a co nám i Vám 54.000 chlapům co projdete oním nevyhnutelným místem chtějí obří reklamou říct ? že, když budete používat inzerovaný deodorant, (snad ani není nutné se mýt) 48 hodin nebudeme cítit tělesným pachem ... a to je s prominutím ještě větší "krávovina", než ta fialová.
A tak vás snažně prosím, dodržujte hygienické zásady. A když po ránu nebudete snídat česnek a cibuli ani si dávat paňáka na tlak či kuráž, bude mačkání ve vagonech a na nástupištích s Vámi docela fajn.

No ale i tak, chce se mi říct "A to se vyplatí" ! viď, ty Kedlubno :o)))

Hrdinové táhnou

Žijí se mnou. Hrdinové mého dětství. Někdy je slýchám a vedu s nimi válku

Pepa "lehni si , není ti dobře, máš teplotu a pořádně se přikryj! Vem si i ponožky, kde je máš?"
Já "jo vebu, báb je dady"
Už když Pepa odchází do své pracovny ponořit se do světa čísel, slyším to pískání. Houpe se na dřevěné lžíci a sebevědomě nadouvá své malinkaté tělíčkoJanko Hraško (video)
JH : " Som tak maličký a aj dedovi na pole halušky odnesiem aj vojnu s bacilami vyhrám a ty taká veliká sa tu váľaš "
Já: "zmizni Janko, báb rýbu a tím pádem mám nárok"
Janko se naoko schová do dřevěné lžíce, protože v obýváku je najednou strašná zima. Vítr fouká, podlahu pokryje led a sníh. A už je mi jasné co se bude dít, otráveně převrátím oči v sloup. "už jsi zase tady?"
Maresjev "osmnáct dní jsem se zraněný plazil z nepřátelského území, nohy mi museli amputovat a já pak létal dál, a co ty se tady tak válíš"
Zase vyhráli, říkám si tichým odchodem do kuchyně.

Vyndám velký hrnec a dám vařit těstoviny Zatím nakrájím cibuli nadrobno a krátce ji orestuji na dvou lžících oleje. Přidám nakrájenou hlívu. Přidám vegetu, pepř a drcený kmín. Malinko podusím. Zatím sliji uvařené těstoviny a přidám k houbám. Promíchám, prohřeji a zaliji rozšlehanými vejci. Míchám a až se vejce vysráží přimíchám zelené bylinky. Nevím jak jídlo nazvat ale Maresjev z našeho bytu vypad.
Janka Hráška jsem zahlídla jak nakukuje za láhví okurek. Já ti dám, říkám si a zapnu troubu. Vyndám mísu. Vyklepnu do ní 3vejce. Hrnek mléká a půl hrnku oleje a hrnek cukru (já hnědého) jeden vanilkáč. Je čas na promíchání. Odměřím dva hrnky polohrubé a vysypu do ní pytlík mletého máku a jeden prdopeč a lžičku nastrouhané citronové kůry. Rozhlídnu se kolem, jestli není poblíž Pepa a přidám lžičku skořice. Promíchám a suchou směs spojím s mokrou. Vyliji na pečící. Otevřu švestkový kompot a pokladu na makovec. Peču asi 18 min na 180.
Zmizel i Janko Hraško. Dřevěná lžíce je prázdná.

Můžu si jít na chvíli lehnout. Ale jen na chvilku, protože oni se zaručeně vrátí. Mám na prkně hromadu žehlení.

Rokoko v ABC

Včera jsme neplánovaně odjeli do Lysé ke kadeřnici. Byla to akce hurá, Ivanka měla volno v diáři a já taky. Vyrobila mi ve vlasech melíry a hezky jsme si popovídaly...

... s příjezdem domů jsem začla cítit, že něco není v pořádku. Škrábání v krku, rýba, kašlík a taková zibice mi drtila, přesně jako Ulicovou Simonu. A to zrovna dnes, když máme jít do divadla...

...to je totiž tak. Někdo nás chtěl odměnit, včetně našich rodinných příslušníků a poděkovat za zvládnutí zimní kalamity. Trochu jsem se ostýchala přijmout něco co mi úplně nenáleží. Pracuji v pražském krtkově a tam jsme žádnou sněhovou kalamitu neměli. No, je pravda, že jsem dbala aby před stanicí byl sníh řádně odklizen a vstupní i nástupní dlažby vestibulu čisté a suché ale toť vše. Říkám si, jestli měl někdo sedět v divadle v první řadě, byla by to jistě parta ukrajinských uklízeček, které jsem neustále posílala z jedné části Florence na druhou. Jenže moje maminka vždy říkávala, že dárek mám vždy přijmout a hlavně nemám zapomenout pěkně poděkovat. A taky, že se nemám darovanému koni na zuby dívat. A tak jsem lístky do divadla ABC vzala a děkuji....
... v rychlosti jsem se podívala co se bude hrát. Shodly jsme se s Janou, moji kamarádkou, kolegyní a vlastně i sestrou v jedné osobě, že divadlo ABC nás nikdy nezklame.
Hra včetně hereckého obsazení "všechno na zahradě" vypadala lákavě...

... u šatny se dovídáme, že je změna programu. Bude to inscenace ze sousedního Rokoka "Plný kapsy šutrů" hrají herci Vladyka a Holub. "no, budou nám hrát ti největší krasavci " poznamenala Jana :o)))...a odstartovala svojí poznámkou moji veselou náladu...
...tihle "krasavci" zvládli uhrát členy štábu, filmové hvězdy, režiséra a jeho asistentky, místní vesničany, dělníky kopající rašelinu, známou taneční skupinu a mám pocit, že i krávu. Zaútočili nemilosrdně na naše bránice. Komické vystoupení těchto skvělých kumštýřů se stupňovalo a způsobovalo ohromné salvy smíchu...
... nenechte si představení ujít, jen tam se dovíte co je to "virtuální realita" :o)))) A pospěšte si, derniéra se koná již 14.6.
...žádnými výčitkami již netrpím, v sále seděly dámy z GŘ, které jistě s kalamitou krom nákupu svých nových kozaček a slušivých kožíšků neměly nic společného. A dnes jsem se stejně dověděla, že se jim dívadlo včera nelíbilo, že prý nemělo žádný děj :oDDDDD...
... jen jedna věc mne mrzí, že jak už to bývá, když je něco zadarmo, lidi si toho neváží. A v sále bylo několik volných míst. A já si docela dobře dovedla představit jak tam sedí a baví se s námi AndyPan, Gabro, Rejcka, Vlčice s Wlkem a další alespoň ti z Prahy.