čtvrtek 15. března 2012

Občas závidím....


 ...těm, kteří se můžou na svých blozích pěkně postěžovat na svou práci. U mě je to jinak a tak raději mlčím...ani moc nekomentuju příspěvky ohledně kritik na adresu našeho podniku.
Rozumný člověk stejně ví, že my obyčejní zaměstnanci si moc nevyskakujeme. Ono vyskakujte si za sklem, sledován cestující veřejností ...každý v ruce mobil s foťáčkem a hned jeden frčí na facebooku. No a z druhé strany náš  prima brácha, že.
 Občas máme šanci si naši práci zpestřit. Je to o přístupu. Někteří ...kupodivu mladí kolegové bývají z takových akcí otráveni ale našinec...když má požehnání od nadřízeného a zrovna jako na potvoru má sebou foťák...vyráží do noci dokumentovat akci jako tahle.
No popravdě jsem se toho od pár mladých lidí nedověděla. Uniforma vzbuzuje jakýsi nezdravý respekt. Slečna k strašidýlku ihned přimalovala název naši firmičky ale na otázku zdali si můžu jejich činnost zdokumentovat  reagovala pozitivně. No a byli moc překvapení, když jsem vytáhla zpod bundy zrcadlovku ...asi čekali ten mobil :o)))
 Takže malovali strašidýlka a různé jiné potvůrky a ty projekcí přenášeli a protilehlý dům s bílou zdí. Pár lidiček jen tak postávalo a pokukovalo. Firmu nikdo neohrožoval ani nepoškozoval.

 Můj nadřízený byl z fotodokumentace nadšený a mě utekla směna rychleji. Aspoň něco, když už jsem nemohla na Jazz Bluffers do Salmovské :o)

Žádné komentáře:

Okomentovat