Maďarsko 4.

A je tu poslední den,  balíme a odjíždíme opět do Budapešti.  
Autobus parkuje nedaleko  náměstí Hrdinů,  kde se nachází Památník  Tisíciletí. 
Pokračujeme pěšky ( a prší a prší...zatím jemně ale později vydatně) kolem budovy zemědělského muzea


a dál parkem k Széchenyiho lázním, kde trávíme celé dopoledne. 
V lázních  objevujeme vtipnou atrakci umělé řeky a párkrát navštívíme páru provoněnou eukalyptem. Nesmírně si to užíváme :o)


Po koupeli se ještě chceme podívat na památky...Královský palác, Rybářskou baštu, vykopávky římského města Axquincum.....jen kdyby tak nepršelo.Ani fotit se nedá.  
Pepa na chvíli zmizí z dohledu, najednou ale stojí za mnou  a v rukou drží horké kaštany. Má to ten můj muž v tomto podzimním počasí skvělé nápady :o)

Po deštivé vycházce najdeme úkryt v malé cukrárně.  A  jak je v těchto dnech dobrým zvykem.... ke kafi krémeš :o)
(Už se vážně začínám o krmení Mišelína bát....doma ihned stoupla na váhu ...ukázala  mínus 200g ??? ...no zřejmě ty maďarské lázně k něčemu jsou :oD)....a pohodová cesta dom. (I když, cesta autobusem po D1 je mnohem udrcanější než autem...to tedy ano...a myslím mezinárodní ostuda to je).

 Takže tento prodloužený víkend v Maďarsku hodnotíme jako velice vydařený. Nebyla to sice taková ta klasická poznávačka, kdy našinec večer necítí nohy a nestíhá zpracovat zážitky z množství památek. Byly to moc příjemně trávené dny...přistihli jsme se, že se od rána do večera pořád na něco těšíme. 
Ono lahodit si  pár dnů pouze v jediných lázních by bylo možná pohodlnější ale také možná trochu nuda. My měli možnost poznat během pár dnů lázně čtvery. A navrch ty fajn večery ve sklípcích, nová přátelství a nakonec i památek bylo dost.
Hodnotíme tedy tento dárek jako moc povedený. A to mě těší, páč mám motivaci ...snad i pro výběr Vánočního dárku :o)