pátek 21. října 2011

Maďarsko Miškolc

Po vydatném spánku a výborné snídani se vydáváme poznávat Miškolc. Jenže v tomto průmyslovém městečku poznávat není téměř co (tak aspoň fotím pár tramvají pro moje kolegy:o))

Čeho ale v Miškolci je dost...alespoň nám to připadá ...je obchodů s obuví. A tak neleníme a vstupujeme do jedné prodejny, kde Pepovi padnou do oka i na nohy moc pekné botičky ....a hned, že já si musím koupit taky...jedny se mi opravdu líbí ale  váhám, nechci utrácet...v tom přispěchá milá prodavačka s kalkulačkou a nabízí slevu. To oceňuju a kupuju si botky moc elegantní a cenově myslím i výhodné.
Podnikavost v těchto končinách, kdy už tohle konečně dorazí i k nám? vždyť je lepší mít nižší zisk, než žádný ...nebo se pletu?


Na křižovatce provoněné krémeši potkáváme Vláďu a Jitku, snaživě natahují frňáky, stejně jako my... někde tady musí být cukrárna...po chvíli ji vidíme, zvenku nic moc ale uvnitř krásná, čistá a sice pomalá ale milá obsluha. Dáváme kafe a krémeše (Mišelín neMišelín, to je povinnost...to je jako být v Neapoli a neochutnat pizzu :oD)


Zbývá nám čas na návštěvu místní tržnice. Je mnohem menší a zdaleka ne tak krásná jako ta v Budapešti ale nám stačí. Obdivujeme luštěniny na váhu a množství čerstvého masa a květiny. My si zde  musíme  pořídit večeři.

S novými botami v krabicích,  kremeši v bříšku a klobásou v igelitce nastupujeme do autobusu. Odjíždíme do nedalekých lázní Tapolca. Musím říct, že jsou to ty nejpodivnější a nejkrásnější termály, které jsem navštívila. Ono, proplouvat z jeskyně do jeskyně je pocit přímo osvobozující. Vřele doporučuji. Jediné malé mínu je, že se v tomto ročním období nedá koupat venku. Venkovní bazény slouží v letních měsících.

V podvečer nás autobus odváží do Bogáče. Zde vybalíme námi pořízené klobásy v tržnici a chleba(sousední stůl nám nabídne škvarky :oD ) a zahajujeme večerní "zábavu" k té mám vyhrává v jednom kuse chlapík na el. klávesy. Pepa prohlašuje "musíme se rychle opít, jinak to nepřežijeme" a protože bílé je v těchto končinách příliš sladké, necháme si načepovat červené a tryskem zapíjíme maďarskou klobásu.



Někteří zapíjí ovšem až příliš rychle a později máme možnost poznat účastníky zájezdu tak, jak jsme původně nezamýšleli, kdyby tady byl můj bratr,  jistě by poznamenal " byla  to prča" :oDDD

2 komentáře: