Pro jistotu jdu spát hodně pozdě...až kolem jedné...ovšem prkno na rozhraní stařičkých postelí nás s Pepou místo spánku rozesmívá...takže usínáme kolem druhé hodiny....
...jo a sen...bílo a sníh a hora...."bílá hora " :o))) ....a já se odhodlám k výstupu...je jasno, sluníčko svítí ale mrzne a sníh krásně jiskří a křupe pod nohama...nikde ani stopa....odpočívám a nevypadá to, že nedojdu cíle ale pak se odhodlám a vyšlápnu to na úplný vrchol...mám ze svého výkonu obrovskou radost...při sestupu dolů potkávám Muže, šlape si to taky nahoru ale už jako druhý :o))))....postěžuju si , že jsem si výhled nenafotila...já ti to mami vyfotím...jj vidím, že má na zádech batoh z fotovýbavou...i Pepa říká, tak vidíš... budeš mít fotky....ještě si všímám, že pod baťohem má Muž malý kotlík...k čemu ???...ptám se ...uvaří prý čaj, než za ním vystoupá Evča.....a kde je? ptám se....ještě v práci....
...v takovém snu aby se prase vyznalo....nejlepší lék na trudomyslnost a záhady je buď medvídek mýval nebo pořádná práce....a tak posekám celou zahradu...Pepa hrabe a nosí na hromádky ...Holynky lítají jako o život....
....na závěr všechny stroje vyčistíme...poklidíme... a vyrážíme do restaurace na pozdní oběd...
...zvědavost mě přemohla...jsem jen ženská....
